Jsem jako..
...
» autorka: labuť |
Na okně záclona..
Do tepla vlní se..
Dívám se skze ní..
Jak život mění se..
Cítím se jako lavina..
Co letí – na zemi usíná..
Cítím se jako láva..
Kam spadne – něco zanechává..
Cítím se jako bouře..
Nevím jak zvládnout – hoře..
Cítím se jako déšť..
Když roním slzy – skrápím vše..
Cítím se jako pomatené ptáče..
Co pípá u plotu a pomateně skáče..
Cítím se jako nic..
Peru se s prázdnem..
Čím dál víc..
Do tepla vlní se..
Dívám se skze ní..
Jak život mění se..
Cítím se jako lavina..
Co letí – na zemi usíná..
Cítím se jako láva..
Kam spadne – něco zanechává..
Cítím se jako bouře..
Nevím jak zvládnout – hoře..
Cítím se jako déšť..
Když roním slzy – skrápím vše..
Cítím se jako pomatené ptáče..
Co pípá u plotu a pomateně skáče..
Cítím se jako nic..
Peru se s prázdnem..
Čím dál víc..
» 08.05.2008
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: Svítání... | Následující: Budu vším...


