Jsem...
... ranní probuzení, kdy je člověk protivný sám sobě...
» autorka: labuť |
Jsem jako talíř s uraženou glazurou..
Jsem jako moře s vyvrženou lasturou..
Jsem jako komik v tragické roli..
Jsem jako strašák sám a v poli..
Jsem jako lůza na hlavním nádraží..
Jsem jako cesta porostlá bodláčím..
Jsem jako roje tisíce včel..
Jsem jako krajina vyhaslých těl..
Jsem...
A se svým já jdu světem..
Poslouchám rady, jen někdy s vděkem..
A hledám úsměv..
Co je mi lékem..
Jsem jako moře s vyvrženou lasturou..
Jsem jako komik v tragické roli..
Jsem jako strašák sám a v poli..
Jsem jako lůza na hlavním nádraží..
Jsem jako cesta porostlá bodláčím..
Jsem jako roje tisíce včel..
Jsem jako krajina vyhaslých těl..
Jsem...
A se svým já jdu světem..
Poslouchám rady, jen někdy s vděkem..
A hledám úsměv..
Co je mi lékem..
» 24.06.2008
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: ... pro lásku... | Následující: Zvláštní prázdno..