Povrchnost...

V krůpějích perlových odlesků
Dusících barvu citu
Brouzdají blátem přetvářky
A honbou za noblesou svitu

Démantů v dlani...

Ubohé duše
Zahalené v rouše
Bohatství lesku

Přes urnu srdce
Na řece života
Utopili štěstí

A suché slzy
Bolest jim klestí
Nepláčí z lásky

Ale když mamon odkapává
A ztenčený se stává
Pak slzy vzteku můžeš vyfotit

Povrchní lidský cit...

Jen pro bohatství se naučili žít
Srdce si zamkli v prázdný labyrint
A úsměv ten kouzlí z žabích slin