Lesk a bída ideologií

Když schytáš jednu od života,
pokorně nastav druhou tvář.
Jen předtím dobře rozhlédni se,
zda všichni vidí svatozář.

Život svůj žij je života smysl,
nemohl jiný mít stvořitel úmysl.

Však služebnictvo věrné jeho hlásá,
jen vůně spáleného masa,
ti připomene, v čem je tvoje spása.

V rovnostářství rovnosti
pevně stůjte všichni stejně,
ač jinak možné nebude to
než po kolena v lejně.

Jen za člověka nového se pral,
by konečně se zrodil.
Vůdce náš jediný a milovaný
s bolestí v srdci se krví naší brodil.

Tam v zemích jižních
jinak se přežít nedá
než uctívat Korán,
proroka Mohameda.

Život nás nevěřících
se jim z duše hnusí.
Tam ctí se tradice,
ženy poslouchat musí

Abych nezapomněl na
nadlidí rasu čistou,
Co měla kdysi
světovládu jistou.

A v zájmu životního prostoru
vynalezla plynovou komoru.
Prý jen vší ty špindíro zbaví tě,
z vaničkou precizně vylili i dítě.

A tak bych mohl pokračovat dále
a opakovat stejnou píseň stále.
O samozvaných, krutých prorocích
a jejich důvěřivých otrocích.