Té, která miluje

Pojď blíž
A přisedni
Poslouchej se mou...

To ticho mluvící větvemi
Rozšeptaných stromů
Co voní podzimně...

Vzpomínkou minulých životů
Budoucností příštích okamžiků
Ztracenými láskami
Starými ohranými deskami
Však nejvíc nekonečnou nadějí

Co prýští z kořenových dlaní
Té, která miluje
I když jí rány bolí
Když člověk necitelně plodí
A při tom je tak malý

Pokora je cennost
Co nám stále chybí

A země?

Vytrvale...

Svou náruč...

..........Otvírá...