Do srdcí, do duší, do tváří...
... toulky po hřebenech myšlenek a tajných snů...
» autorka: labuť |
Rozpářu uzel bolavosti zítřků
Na nitku života rolničky rozvěsím
A loutnu poprosím, ať naučí mne zpívat
Do srdcí...
Po prašné cestě dál budu se toulat
A střídat kroky až do setmění k noci
Pak něze rozsvítím plameny ku pomoci
Do duší...
Náruč svou otevřu všem uplakaným ránům
A z trávy rosou líčka osvěžím
Úsměvem fouknu krásno okamžiku
Do tváří...
Na nitku života rolničky rozvěsím
A loutnu poprosím, ať naučí mne zpívat
Do srdcí...
Po prašné cestě dál budu se toulat
A střídat kroky až do setmění k noci
Pak něze rozsvítím plameny ku pomoci
Do duší...
Náruč svou otevřu všem uplakaným ránům
A z trávy rosou líčka osvěžím
Úsměvem fouknu krásno okamžiku
Do tváří...
» 05.04.2010
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: Ze sevřených rtů | Následující: Nech je už jít