Kontury života
... toulky po hřebenech myšlenek s trochou melancholie...
» autorka: labuť |
Konturou léto do očí si čmárám
Z chladného rána snídám mlhovinu
Po kapsách nosím nedospaná rána
A v šatech skrývám tichou kocovinu
O věže domů tříštím vlastní přání
Do dlaní sbírám kamínky z nábřeží
Zkus jenom pošeptat, co Ti vlastně brání
Rozevřít nitro k prstokladům mým
Na pažbě života zářezy přibývají
Nahota zeje ze dna prošlých vín
A kočky na střechách mrouskaj beznaděje
Za kabát vchází nádech loňských zim
Zeptáš se zrcadla, co s tím.?
Z chladného rána snídám mlhovinu
Po kapsách nosím nedospaná rána
A v šatech skrývám tichou kocovinu
O věže domů tříštím vlastní přání
Do dlaní sbírám kamínky z nábřeží
Zkus jenom pošeptat, co Ti vlastně brání
Rozevřít nitro k prstokladům mým
Na pažbě života zářezy přibývají
Nahota zeje ze dna prošlých vín
A kočky na střechách mrouskaj beznaděje
Za kabát vchází nádech loňských zim
Zeptáš se zrcadla, co s tím.?
» 19.01.2011
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: Oceán souznění | Následující: Po špičkách vášně