Mlčení do ticha

Rozpáraným stehem krčních tepen
pulzuje vůně narcisových kmitů.
Na sukni opásané lemem
táhnou se chmury opuštěných citů.

Nad lampou s třásní pavučina cloumá
poryvem větru opilých myšlenek.
Od židle v dlažbě samozvaná šmouha
černotou dusná slova prohřeje.

Pod krbem chlad se line všemi směry
do srdcí, co kolem v ticho obestřely
svítání zkaženého rána. To kávová láva,
v sedlině času, rockovým rytmem típla

poslední cigárovou spásu...