Dva plavci v téže vodě

Byť rozum říká neskákej,
ta voda může býti zrádná,
srdce mi káže: Hřej, se hřej,
je krásně horká. — Než bude chladná.

Plavec, jenž dlouho vodou plave,
co teplotu má stálou,
chladnější zdá se mu neskonale.
Jen skála je vždy skálou.

Stejně, jak svítá na východě
— a pro západ se stmívá,
i pro dva plavce v téže vodě
teplota různá bývá.

Vodu lze zahřát velmi rychle,
rychle ji zchladit ví jen led.
Chápu teď čísi srdce zjihlé,
nad nímž i měsíc bílý zbled.

Do čisté vody noří se jeden...
Pro druhého jest zkalená.
Nekal mi příteli vodu ledem...
Tvá slova jsou mi vzdálená.