Valentýn a Helloween

Jarky:
chápu to po svém, jen nevím proč tam cítím ironii, je to takové zkroucené, zkřivené myšlení, jednoho druhu mozku, jen nevím, jestli budeš dle tohoto vzoru, patentu, pochopen...

Jarky:
prosím tě nechápej to jako invektivu, naopak

Siorak:
Zkouším to. Třeba kdo neopěvuje Valentýna má opravdu nějaké nenormální myšlení.
Ale je mi od začátku jasné, že ženám se to až na vyjímky asi líbit nebude.
Prostě od nás očekávají tu kytku, stejně jako se očekává na den zesnulých.
Ale i když rituály dodržuji s ohledu na své blízké, stejně jako ty rád občas vyjadřuji, co si myslím.

Jarky:
tak za to máš ode mě sto
a je jedno jestli je to pro okolí přijatelné
mám tohle v hlavě, nestydím se za to, půjdu s kůží hrocha na trh...:-))

Verule:
Nemáš pravdu sioraku. Já kytku nevyžaduji, je mi jasné, že je to převzatý svátek a to MDŽ mi je rozhodně milejší.
Ale neuškodí, když si ti dva spolu aspoň jeden den jsou bližší, než jindy. A třeba zrovna ten Valentýn,(už jenom proto, co pro lásku udělal) jim připomene, že tu stále oba pro sebe jsou.
Děkuji za návod, už ho do sebe vstřebávám. Snad se to naučím. Ale lepší by bylo, kdyby mě Liter neodmítal...
Ahoj...

Jarky:
Verulko, já tě třeba neodmítám vůbec...a chci tě tady

mamina:
je spousta svátku, s kterými příliš nesouhlasím. Na mém názoru ale nezáleží. Valentýn je dle mého svátek – náctiletých. Na druhou stranu musím uznat, že když včera přinesl můj tatínek mamince 20 rudých růží a krásné přání, dohnalo mě to k slzám. Takže – kdo chce, ať lásku projevuje o Valentýna...kdo ne, tak si počká na svátek jemu milejší
P.S. na dušičky dávám květinu pravidelně

La Suneteto:
Tak když už tady rozebíráme ty svátky, taky jsem koupil jednu růži, i když zrovna tenhle americkej import moc nemusím. Aleš spíš než tento „svátek“ samotnej mě příšerně vadí jeho komercionalizace a ten cirkus okolo.
Svátek matek – ano, Halloween – ne! (a to nám budou vyčítat šmekústr ) )
Jinak MDŽ neberu, jednak si myslím, že být ženou není samo o sobě žádná zásluha, a pak už nikdy neskousnu jeho bolševické zprofanování. Jsou to asi slova do pranice, takže ještě upřesním, velice si vážím žen, které si to zaslouží, některé nemám rád (jako každý) a k ostatním mám úctu jako ke všem lidem.
A mám rád, když jsou ženy ženami a dámami, abych se mohl chovat jako rytíř a gentleman. Je jich bohužel čím dál tím míň. Nebo se mi to jen zdá? Co, chlapi?