Rybářská

Letní noc ještě nevzdala svou vládu
v půl čtvrté ráno sedám na kolo.
Ospalý organismus vede se mnou vádu:
„Čeho se ti to blázne zachtělo?“

Klidně jsi mohl zůstat v peřinách
ve fabrice začínáš až v osm ráno.
Namísto toho budeš sedět na rybách
hloupý to koníček, přiznej si, že ano.

Však duše rybáře ví o tom své
jak letní rána jsou krásné.
Slunce vychází, řeka tě pozdraví a obejme,
když poslední hvězda měsíc zhasne.

Ptáci zpívat začali už za šera.
Velebné ticho produkcí svou neruší.
Příroda kráska se v dlouhé stíny oděla
„Můj Bože, jak jen ji to sluší!“

Někdy berou a jindy ne
záleží jakou mají náladu.
A nikdy nevím, jak to dopadne
hrají se mnou tu svoji šarádu.

Když tyto chvíle krásné pominou
ať štěstí mám či ne je vedlejší.
V hospodě nakrmím rybářskou latinou
kamarády, co byli šťasnější.