Mé léto s Helenou

****

Od léta s Helenou,
když měl jsem zelenou —
bylo mi dvacet, byl mlád —,
hřejí jen vzpomínky —
na srdci plamínky...
Měl jsem ji opravdu rád.

Hvězdičky svítily,
oči se líbily,
uprostřed ohýnek plál,
víc ona hřála mě,
bylo mi náramně,
tak jsem ji za ruku vzal.

Ústa ta smála se
a světlo ve vlasech
stříbrný měsíc jí přál,
za šíji vzala mě,
bylo nám náramně,
a já jí polibek dal.

Srdce se tulila,
tloukla a půlila,
leč lásku nestih jsem dát,
chybně jsem zamířil,
city své prohýřil,
nestačil pomilovat.

Mé léto s Helenou
do srdce vtělenou —
bylo mi dvacet, byl mlád —,
dnes je to legrační,
však bylo senzační,
měl jsem ji opravdu rád.

****