Křivky noci

šuměnka:
Já mužským křivkám šeptám v noci
Přes den mi často v mysl vletí
Snad jsem i cvok / na druhou, třetí
Však chci, by vedly, v mnoha krocích
mne tam, kde vítr mrak svůj žene
tak kde se tráva zelená
by v síle, když jsem znavena
mnou pronikly, ať zapomenem… A slibovaly hory doly
a daly ještě mnohem víc
a pronikly pak bez hranic
až tam, kde rozkoš sama volí
má-li to smysl gradovat
a navíjet to na soukolí
či jenom sen si uchovat
/ a skutečnosti sfouknout z polí / Já mužským křivkám šeptám v noci
Má touha sama city píše
Až z hloubi nitra, ze své skrýše
že křivky mužské též jsou zvoucí…

šuměnka:
na konci má být: „že křivky ženské též jsou zvoucí…“ vidíš, jak jsem z mužských křivek vykolejená :-p
dám to taky jako báseň, tahle řetězovitost se mi na Literu asi líbí nejvíc...

zenge:
křivky noci
oko rybí
genius loci
stejný chyby
dělaj cvoci
(z lásky) kdyby
křivek nebylo
bylo by nás to(tu) bavilo?

Psavec:
Ať žijí ty křivky svůdné.

Konec konců:
Hezky sis vyhrál! ST!***

Špáďa:
Mám radost, a opravdu upřímnou,
když v komentářích pode mnou,
pod malým dílečkem novým svým,
fakt skvostnou báseň objevím. Sám, přiznávám se, — a nejsem zpitý —,
že z toho bývám rozpačitý,
když někdo k mému komentáři
napíše, jak mé verše září. Zde však ta krása z modré až tluče!
Neříct to nahlas, byl bych mučen.
Svědomí velí, že bych měl (holt)
veřejně šuměnce vzdáti hold!

Skywalker:
Krásně, vtipně, poeticky-
co víc říct mám- jako vždycky! ) -S-