Je možné někoho milovat, aniž...?

¨
Je možné někoho milovat, aniž...?

Tak jako maminku milovals,
když hladila tě rukou,
básníka za jeho slůvek vals,
když u srdce ti tlukou.

Básníka za jeho slova,
co jimi příběh nocí vypráví,
co toužíš číst denně, znova,
co sedaj v mysl jak rosa do trávy.

Básníka za jeho slova,
jež zní jak tóny árií,
před nimiž nelze se schovat,
když pod kůži se zaryjí.

Básníka za jeho slova,
a bohatost jich tvarů,
co jako Casanova
přivádí srdce k varu.

Básníka za jeho písně,
co vplují do tvé klícky...
Ne, není to, brachu, výsměch...
Toho já milovat mohu...
a také krásně lidsky,
          však malilinko jinak —
                    tak nějak platonicky.

On za to zas své čtenáře,
pozývá do svých zákoutí,
povozí rád ve svém kočáře...
A vůbec už... se nermoutí.