Těšíme se na Slunce

Zasr. romantik:
Špáďo, kdyby tě znal Nikolaj Nosov, tak by mu chyběla kapitola v Neználkovi! Neználek vymyslel krásný rým na Slunce. Blunce! Sice nevěděl, co to znamená, ale zaznělo to. )) Doporučuji přečíst! Pro voliče ČSSD (o KSČM se nezmiňuji, ti to mají předepsaný přímo ve stanovách) zvlášť doporučuji knížku Neználek na Měsíci. Skvělý studijní materiál! ))

Špáďa:
To byla moje oblíbená dětská četba, Ládíku! Kdybych ji neznal, asi bych ani neměl chuť rýmovat jen tak z plezíru slunce. A ty kouzelné ilustrace Jaromíra Zápala!
     První díl, Neználek na cestách, je modelový popis formou pohádky pro děti, jak to mělo asi vypadat v ideálním komunismu, druhý díl, Neználek ve Slunečním městě, už spíše připomíná socialistický realismus a třetí díl je návrat ke kapitalismu nejtvrdší ruky...
Ještě vyšel Neználek v Kamenném městě, ten se ke mně ale již nedostal...

šuměnka:
V rámci dlouhé absence
s myslí po blond dívence
ve zlatavé drátěnce
upínám se tichounce
k podobenství na Slunce
jež si ve své korunce
prohlíží vší cizince
na zemité dutince… Pohled mívám vzbouřence
může za to potence
nejsem dalek domněnce
naladit své frekvence
pak ho v tenké halence
pomilovat dokonce
na skalisku z křemence
/ tam mu dělat milence / Snad i silou invence
vytvoříme pletence
z paprsků a pupence
v žáru jeho razance
s chutí úst až na rtěnce
slunečního růžence
vytrysknou mé esence
až skončíme při sklence… na srdce vymyslím odpoledne / měla bych taky pracovat

xoxoxo:
Hudba v srdci zakletá
melodií se proplétá
denním světlem v zákoně chvění
čas nečeká a vše se mění
Slunce pozemských zraků
šedý svět vymaluje do zázraků
s paletou duhy z rozestlaného lože
spadne touha do rozkoše
slunce je lékař lidské duše!
Sotva vydechnem z vonných jiter
rozezní se hudba z citer
Srdce je žhavé jádro
rozezní všechny zvony
v okamžiku co nebude se opakovat
sladká příchuť se pomilovat
pak vymalujem si básně
na chvění listů
s touhy po doteku
v sinfonii vonných vzdechů!

xoxoxo:
..jinak pěkná Tvá básnička..no na zadaná slova se lehko neskládá:))

Mirka Hedbávná:
Ke slunečním komentářům jeden můj...bezva nápad...a mimochodem na pořad Jany Koubkové si dobře pamatuji, byl ale ne na Radiožurnálu, ale na ČRo 2 Praha, každé úterý před půlnocí a byl bezvadný...škoda, že skončil, možná by to chtělo na ČRo2 napsat přání, aby pořad obnovili, mohli bychom se scházet i na rozhlasových vlnách...mne mimochodem tento pořad přivedl ku soustavnějšímu rýmování... 7 SLUNCÍ Prý slunce
barvu mívá po meruňce. Od slunce
pihy se nosí, jak tečky na berunce a ke slunci
letí hrdinní letci lehouncí. Dohlédnou jistě až za slunce
po paprsčité strunce a zvolají:
Budiž pozdraveno Slunce,
Praslunce,
Veleslunce,
nejmilejší SLUNCE! Až pak znaveni rýmem o sluncích
na dno svých přání uloží smích a s rudým pozdním sluncem
do ruda označí oči nočním puncem.

René Vulkán:
Na nejtenší strunce
balancuje Slunce
Asi mrtvo spadne
ne v noci, ale za dne
protože jeho srdce
darovali smrtce. Je to stupidní, ale pokusil jsem se.

TetaKazi:
První co mě napadlo, bylo slunce-blunce, a koukám, že jsem nebyla sama... )

Špáďa:
Díky vám všem za veršování i třeba jen zastavení, jste všichni skvělí!

střelkyně1:
já jsem ještě žákyňka
je mi těsná sukýnka
se sluníčkem odhodím ji
chytnu svého motýlka
opálím si stehýnka v tom úžasu mě nic chytřejší nenapadlo o))

ni.va:
Slunce – blunce ...viz Neználek... Ale tyhle jsou podařené a žádný nesmysl. To budeš asi „Ználek“.