Politika

Slyšel jsem jednoho politika,
jak on to s penězi dělá.
Kdyby prý národní ekonomika,
byla jen způli tak skvělá.

Pak zamával nám z vrtulníku,
prý ještě spěchá na oběd.
Nikde jak v sněmovním bufíku,
tak dobře a levně se nenajed.

Ta myšlenka se mi teď stále vrací,
lidovost těch pánů budí mé nadšení.
Vždyť poslanci a bufeťáci,
jsou spolu blízce spřízněni!

Aby se nacpali do syta,
je jedno v jakých jsou stranách a vládách,
jak prasata hledají koryta,
a teplé chlívky ve správních radách.

Když pak jsou nacpaní ve formě,
tukem se svítí jejich brady,
řeční o důchodové reformě
„Důchodci smrdí tu, ať umřou hlady!“

Z bláta sněmovny do louže senátu.
Národ jim nemůže přijít na jméno.
Tam moudří kmeti si léčí prostatu,
potence žádná a v hlavách seno.

O korunu bijí se na meče,
snížení platů svých všichni chtějí.
„Z rozpočtu státního krev ale neteče!“
bláhovým voličům hlasitě se smějí.

V komfortní síni parlamentu
cítit je nějaký podivný smrádek.
Buď staré máslo establišmentu,
nebo snad čísi parlamentní zadek.

Zbavit se nemohu z politiky splínu,
straníkům ze všech stran chci radu dát.
Pošlete své šéfy na Vysočinu,
tam mohou stromy objímat.

.. nikomu nebude chybět ten smrad.