Dvě osamělé hory

*** Úvod ***
28.8.1883 se díky sopečné činnosti propadl ostrov Krakatau do oceánu a do jeho žhavého kráteru se nahrnuly miliardy litrů vody.
Následný výbuch byl tak silný, že vytvořil nejsilnější zvuk v novodobých dějinách lidstva. Ještě 5000 km daleko se velitel jedné vojenské posádky domníval, že slyší výstřel z děla.
18.5.1980 vybuchla sopečná hora sv. Helena. Energie výbuch byla větší než by mělo 500 jaderných pum svržených na Hirošimu.

*** Kraken a Helena ***
Na našem věku nezáleží,
jsme staří jako Země sama.
Ohnivá láva nám v žilách běží,
po dlouhém spánku rozpoutá drama.

Dvořil jsem se ti už před sto léty,
stále mám sílu bohatýra.
Pod světem skryty jsou jiné světy,
skrytá to součást Všehomíra.

Dlouho jsem spal na žhavé peci,
spoután v okovech žulových.
probral jsem se v kamenné kleci,
krev vzbouřila se v žilách mých.

Vzpomněl jsem na tebe krásko ohnivá,
oba jsme kdysi cítili stejně.
Když milovali se my dva,
divoce, něžné a samozřejmě.

Spojeni pevně v jedno tělo,
byli jsme dva a přeci jeden.
Při polibcích to temně hřmělo,
zářivé blesky česaly nebe.

Pak usnuli jsme v slastném spánku,
co výsadou je milenců.
Odpočívali v chladném vánku,
a ukryli se do věnců.

Vzpomenuv na naše milování,
vlna chtíče mnou projela.
Mocně jsem zavolal tebe má paní,
Vybuchla pára, země se zachvěla.

Neviděn, neslyšen svojí milou,
nemohl zastavit jsem svůj chtíč.
Mohutnou erupcí, strašlivou silou
Zemi jsem proměnil v kopací míč.

Po mocném výbuchu něžných citů,
zůstal jsem znovu sám a sám.
Zůstav v hlubokém podmořském krytu,
jak Prométheus přikován.

V poutech sevřen jinými živly,
oheň zkrocený vodou a zemí.
Naději smutná, oči mi zjihly.
nebyli jsme si snad přisouzeni?

- – -

Známý hlas jsem uslyšela,
z dlouhého spánku se probouzím,
milovat bych se ještě chtěla,
chtěla bych moc, a nemám s kým.

Ten hlas byl mého druha volání,
jen jeho lásky žár chci mít.
Zběsile toužím po milování,
vichřicí lásky chci zase žít.

Láska je mocná, horou by pohnula,
při výbuchu vášně ohnivém.
Slastnou křečí v luk jsem se prohnula,
vědomí ztratila v úpění milostném.

Tak zase ležíme v chladivém vánku,
chladíme těla vášní spáleni.
Než probudíme se z hloubi spánku.
Jsme si tak blízcí a tak vzdáleni ...