Zelený přízrak ožívá (1)

* 1 *

Hudebníci dohráli skladbu a tanečnici se rozešli ke svým stolům. Jura se podíval na hodinky: bude půl jedenácté, za chvíli se určitě začnou někteří zvedat a jemu znovu nastane služba taxikáře. Bude to aspoň lepší, než tady sedět, popíjet colu, koukat do pitoma a mít pocit promarněného času.
Znovu se přistihl, jak se bezděčně dívá na druhý konec sálu. Rychle otočil hlavu, aby si toho snad někdo nevšiml, nebyl si ale jistý, jestli tou hlavou zase netrhl moc rychle a tím naopak na sebe neupozornil…
Ta mladá žena, co tam na samém konci sálu seděla a usrkávala ze skleničky červené víno, stále zaměstnávala jeho myšlenky. Nechtěl se pořád dívat tím směrem…
Aby vstal, došel k ní a rovnou se jí zeptal, to si netroufl. Kdyby seděla sama! Nebo aspoň s nějakými jinými ženami…!
Ale byl tam s ní muž. Asi manžel? Nebo někdo jiný…?
Hudba znovu spustila, ten chlapík, co ji doprovázel, se zvedl a šli spolu tančit.
Jura otráveně upil colu.

„Odvezl bys nás?“
Jura se otočil. Nad ním stál starý Kopáček, byl na oslavě s manželkou, a s nimi ještě jeden manželský pár. Zřejmě je to už dost zmáhalo.
„Jistě,“ odsunul sklenici…
Cesta do Šenova a zpátky mu zabrala skoro dvacet minut. Když se vrátil, vzadu u stolu už nikdo neseděl.
Kdo bude ještě chtít odvézt?
Cítil se dost unavený, nejradši by se viděl v posteli. Měl po denní směně, ráno brzo vstával, dvanáct hodin lítání…
Předtím aspoň ve skrytu duše doufal, že ta žena z kon-ce sálu s tím svým amantem se nějak domáknou, že tady obstarává rozvoz a požádají ho, aby je taky odvezl. Auto tady patrně neměli, oba něco popíjeli…
Mohla to být ona, nebo ne. Tolik mu jeho platonickou lásku ze školních let připomínala. Kolik už od té doby uběhlo času…?
Někdo – a Jura si byl dnes už zcela jistý, že ví kdo – se ho snažil před jejich rodinou pošpinit. Dřív, než mohl tu věc dát do pořádku, tak se s rodiči odstěhovala…
Pak ji potkal asi za čtyři roky. Měla tady nějaké příbuzné, a jak později zjistil, občas za nimi i přijela. Jak je možné, že se do té doby pořád jen míjeli…?
To už z ní byla slečna, asi by ji vůbec nepoznal, nebýt toho, že na ni kdosi zavolal jménem. Když se tehdy na ni pozorně podíval, docela bezpečně rozpoznal její rysy tak, jak si je pamatoval z dřívějška. A dokonce i ty její charakteristické pohyby, které mu utkvěly v paměti. Odešla s nějakou paní, byla to její teta, ale to v tu chvíli ještě nevěděl. Nechtěl se mezi ně vtírat…
Za pár týdnů ji pak náhodou potkal znovu. Vracel se z denní směny, z malé stanice, kde tehdy jako začínající výpravčí sloužil. Cestou musel přestupovat, čekal na svůj vlak a ona se tam taky objevila. To už věděl, kde bydlí, to město nebylo ostatně odtud tak daleko…
Měl na sobě erární uniformu, nohavice u kalhot jako Rusák a ani čepice mu zrovna dvakrát nepadla. S kalhotami se nic dělat nedalo, ale aspoň tu čepici…
Zašel nenápadně za roh a tam ji nacpal do tašky. Když se vrátil, zrovna přistavili její vlak a ona v něm zmizela…
Tehdy ji viděl naposledy. Kolik je to let? To tak strašně letí…!
Mezitím se stačil oženit, má vcelku šťastné manželství a tři syny. Jako výpravčí vystřídal několik stanic, teď ho přeložili na hlavní tah, konečně snad dostane byt…
Někteří jeho spolužáci už získali pěkná postavení, ale on to dál dotáhnout nemohl, chyběl mu rudý certifikát. Nenaříkal si, smířil se s tím. Když pánbůh dá a nic neprošvihne – při té své práci je pořád jednou nohou v kriminále – když si při těch nočních a hrůze přesčasů zachová zdraví, tak to snad takhle vydrží až do důchodu…
Hlavně, aby to nebylo horší…!

Bývalí kolegové z Kanice ho přemluvili, aby přijel na dnešní oslavu, a pak je rozvozil domů, protože v noci jim už nic nejede. Věděli, že nepije, tak mu to nebude vadit a oni si naopak můžou trochu dopřát…
A teď na té oslavě… Byla to ona? Ta, která mu tolik připomínala jeho dávnou lásku. Dost možná? Co by tady sice dělala, ale svět je malý…
Přišla s manželem (nebo dobrým přítelem?) – tedy nejspíš – a zřejmě patřili ke známým těch muzikantů, co jim tam vyhrávali.

„Odvezl bys nás?“
Jura zvedl hlavu. Starý Smetana s manželkou se už chystali na odchod.