Voda, tanec, manželství ....

Možná ano, možná ne. Čtěte a uvidíte. Možná to má společného víc než se na první pohled může zdát. Nebo taky ne. Honí se mi to hlavou už od léta. A pro nevěřící Tomáše: nepřesvědčím-li vás, zkuste si to.
Vydejme se nejdříve na vodu. Samozřejmě nejlépe ve dvou. A pokud možno smíšený pár. Ale přece jen raději s partou. Když po pár dnech dojedete do cíle, teda jestli tam dojedete v původním složení, zjistíte, že k tomu aby se loď posouvala správným směrem a bez karambolů,to bez spolupráce těch dvou na palubě prostě nepůjde. Když háček maká jako o život, může kormidelník, a většinou rád, se plně věnovat jen udržení správného směru a sledování krás okolí, včetně sličných vodaček. Síly, které ušetřil na pádlování, si může schovat na večer. Třeba na opečovávání háčka. Ale to jsem asi skočila trochu do pohádky. Naopak rozhodne-li se háček kochat pohledem na okolní krajinu a nebo chytat bronz ..., pak kormidelníku, na háku to mít rozhodně nebudeš. A večer možná vytuhneš než bys řekl švec. Obzvlášť po posilnění rumem.
Někdy taková dovolená může skončit ještě dříve než pořádně začala. Třeba ve chvíli, kdy jeden z aktérů opouští loď. Ať už efektním způsobem, kdy odhodiv pádlo do proudu řeky,vrhá se do chladné vody a s výkřikem, že s takovým(ou) .... už dál nejede. A nebo klidnější varianta, kdy nespokojenec při nejbližší příležitosti vylézá na břeh se slovy:“Já už to raději dojdu pěšky.“
Ale když se zadaří a naši vodáci najdou optimální rytmus a tempo, naučí se vnímat jeden druhého a reagovat na jeho signály ....., pak mohou přijít i ty nejhezčí zážitky.
Léto nenávratně minulo a je tu zima. Plesová sezóna. Vzhůru na taneční parket. Zase budeme plout, ale tentokráte jen parketem. Za předpokladu, že oba znáte kroky a shodnete se na tom, co by se zrovna na tohle dalo tancovat, jděte do toho. Pohyb a zábava. To je ono!
Ještě soukromá rada pro partnerky (a pro klid při tanci): Připusťe, že partner vám šlape na špičky jen proto, že vaše nohy v těch místech být vůbec neměly. To je verze pro pány od tanečního mistra. Ale mezi námi děvčaty, co si budeme povídat, že?
I na tanečním parketu, může zbýt z páru jen jeden. Zůstane stát uprostřed tanečního reje a smutně (nebo naštvaně) pozoruje svého vzdalujícího se partnera (většinou pěkně naštvaného).
Takže dobrá vůle i předpoklady tančit by byly, ale půjde nám to? A užijeme si to? No samozřejmě, pokud se nám povede sladit rytmus, tempo, vnímat toho druhého a reagovat na jeho signály ....No neříkala jsem to tu už jednou?
Co tedy manželství? Snad si to už dopovíte sami. Nebo snad ne? To může být běh na hodně dlouhou trať a pokud nemáte sladěný rytmus a tempo a takdále ..., tak závod možná ani nedokončíte. Místo úprku z lodě či parketu může následovat útěk od stolu a lože.
Pravda, i při poklidné plavbě občas loďku rozhoupají peřeje a ohrožuje nějaký ten šutřík. I zkušený tanečník může uklouznout a spadnout, ale má tu přece toho druhého, aby mu podal ruku a pomohl na nohy.
Tak co, už se vám to rýmuje?