Náš život s ...

Tak co Aťane, už to víš? Ještě se to k tobě nedoneslo? Asi ne. Tak je to teda na mně. Já ti to prozradím. Dostal ses k nám do rodiny. To by se s možná divil, kam až ses s náma dostal.

Tak jak to vlastně je? Jednoho dne k nám dorazil takový malý balíček. Z Hradce. V něm několik útlých knížek. No co to mohlo být? Jasně že Aťanova Renovace duše. Hned jsem po jedné skočila. „Čtu první“, dala jsem jasně najevo svou zvědavost. Abych se přiznala, nejdřív se ve mně projevila moje grafologická profesionální deformace a já začala zkoumat ručně psané věnování. Tak jakýpak to je asi člověk, ten Aťan? No, uklidním tě. Z tak krátkého textu se dá udělat závěr asi tak jako z fotografie pravé ruky nebo levého kolena. Takže své grafologické znalosti jsem neuplatnila. Jak tedy poznat Aťana? Nezbývá než se začíst. A já se začetla. A jak! Každý večer přišlo obvyklé:“Dobrou noc, miláčku. Jdu si lehnout.“ „Dobrou. A jdeš si lehnout s Aťanem?“ Tak jsme spolu Aťane trávili příjemné večery. A taky noci. Ty odložen na nočním stolku. Spoléhám na tvou diskrétnost a doufám, že nebudeš nikde vykládat, cos tam v té ložnici všechno viděl.

Pár měsíců na to se ke knížce dostal ten můj mužský. On a jeho velké, nadité kapsy. A v nich ... Vše co by se mohlo někdy hodit. A taková knížka ... Člověk nikdy neví, kdy přijde příležitost ke čtení. Zkrátka a dobře v jedné z těch kapes ses ocitl Aťane i ty.

A abys v tom neměl chaos, jen tak pro pořádek, čti dál, ať víš kde jsi s námi taky byl. Vzali jsme tě na procházku. Teda spíš na takový malý výšlap. Dokonce jsi se s námi vyšplhal až ke Křížku. Sluníčko krásně hřálo. Dole v hospůdce jsme si pak dali panáčka. I za tebe samozřejmě. Další den jsme tě pro změnu vzali na pingpong. Byl´s jediným svědkem mé velké prohry. Samozřejmě k velké radosti protihráče. No a unaveni sportem jsme zašli na jedno malé točené. Tak co, jak se ti to líbilo? Doufám, že jsme tě moc neutahali.

A jestli tě ten můj dobrodruh bude nosit po kapsách ještě dlouho (občas zapomene i že v nich něco má), tak možná se s ním ještě dostaneš na zajímavá místa.

A dál? Teď mi zbývá už jen poděkovat ti za to, žes k nám přišel, i když jen přes knížku, která je fakt skvělá. A těším se na další. Abychom zase mohli trávit čas spolu. Třeba zase v ložnici. Doufám, že mi to Jana promine.