Ze sklípku?

Možná, že z pohledu mnohých z vás jsem si vybrala vskutku zajímavou profesi. Mě v dobách studií docela bavila. Když jsem kdysi zjednodušeně vysvětlovala jedné malé holčičce, co ze mě vlastně jednou bude, velmi rychle to uzavřela:“Ty budeš profesionální alkoholička ... “

Tak vidíte. Kamarádi jen závistivě komentovali: „Vy si tam na té škole při vyučování normálně chlastáte.“ No, vysvětlujte laikům, že degustace chce prostě cvik. Do dneška je pro mě nezapomenutelná chuť vodky s levandulí. To byla síla! Ale hlavně jsme se všichni hned od prvního ročníku těšili, že ke konci studií nás bude čekat exkurze. Ta povinná exkurze, o které kolovalo tolik a tolik historek. Týdenní exkurze za výrobou alkoholických nápojů. Často jsme probírali, zda vybrat raději západočeský okruh po likérkách a pivovarech nebo dát přednost Moravě a jejím vinným sklípkům. Sklípky vedly. Nakonec se to pár měsíců před uskutečněním vyřešilo samo. Přišel listopad ´89 a s ním pro nás v tomto případě nepříznivá změna. V indexu přibylo k zapsané exkurzi razítko: ÚŘEDNĚ VYŠKRTNUTO. A bylo po žížalkách. Zamáčkli jsme slzu v oku a dál se věnovali hlavně teorii. Kolegové, kteří si vybrali studium takových nezáživných potravin jako je mléko nebo maso, nám už neměli co závidět.

Nějak se nemohu zbavit dojmu, že jsem tím utrpěla újmu. Zkoušku z vinařství jsem sice udělala, ale o sklípku mám dosud zkreslené představy. Něco z televize, něco z knížek. A hlavně nezapomenutelný zážitek z jediného mnou navštíveného sklípku. Sotva plnoletá na zájezdu v Maďarsku. Návštěva sklípku byla součástí programu. První dojem ušel. Klenutá místnost v podzemí. Spoře osvětlená. Dlouhé dřevěná stoly a lavice. Svíčky, sklenice s vínem, nakrájené klobásky. Nenapadlo mě, co by ještě mohlo nějak dokreslit atmosféru. Možná hudba? Cimbál, housle ... Kdo ví?

Všimla jsem si v rohu místnosti osamělé židle, jejíž okolí přesně vymezoval provázek. K čemu to tu asi mají?
Najednou se mezi námi začal prodírat nějaký chlápek v zašpiněných montérkách. Asi kotelník. Jde nám trochu přiložit do kamen. Je přece jen podzim. Omyl, vážení. Ten člověk se usadil na tu židli, vzal do ruky opodál položenou harmoniku (vlastně akordeon) a spustil. Zcela nečekaně se sklípkem rozezněla známá melodie. Kotelník spustil Kaťušu. Rusky. Vzalo mi to dech. Chuť vína a klobás si nepamatuji, ten zpěv ano. Tak tohle je sklípek?

Usoudila jsem, že s takto zdeformovanými zážitky jsem se vystudovanému oboru nemohla zodpovědně věnovat. A skončila u úplně jiných pochutin i nepochutin. Výrobě alkoholu se věnuji jen velmi sporadicky a amatérsky. A většinou na nátlak druhých. Ale skleničce něčeho dobrého se nevyhýbám, jen musím dávat pozor, aby se mi to nevymklo a nepotvrdila se slova té malé holčičky.