Počátecká mozaika

Tak nevím. Po předreportáži z Počátek by tak nějak logicky měla přijít reportáž z Počátek. Možná jsem si to i tak trochu plánovala, že sem něco takového dám. A nedala. Roztočil mě dokonale kolotoč všech těch restů, které jsem, jako méně důležité, odkládala před srazem. A co teď po týdnu psát? Skoro každý tu už nějak vyjádřil své pocity. Viděli jsme fotky. A doufám, že další ještě uvidíme. Tak co?

Tak si aspoň pro sebe skládám do rámečku mozaiku. Rámeček jsem poskládala z klidného prostředí Valchy a Počátek. Je tam hladina rybníků, vybarvené podzimní listí, klid na lesních cestách, chladivá voda ve studánce, kašna na náměstí, opuštěné čapí hnízdo i věčné prozpěvování pana Tomandla.

A uvnitř? Uvnitř jste vy všichni. Vaše jména, podoby. Všech 38 lidiček. Včetně těch co přijeli jen na chvilku.
Vaše úsměvy, pohledy do očí, přípitek kominíčky (i když se mu někteří bránili). Zpěv při kytaře i diskusní kuřácké kroužky na terase či v hospůdce. Nesmí chybět výborné koláče a cukroví. A samozřejmě i láhev slivovice. Jen ten táborák chyběl. Možná i proto, že teplo vypadá v říjnu trochu jinak. A ta kamna na jídelně ... Prostě kamna jsou kamna, když venku fouká studený podzimní vítr.

Do obrazu přikládám i hrající si děti na kolotoči, hromadu kaštanů, čutání do míče na hřišti. I ranní pískání ve sprše, přátelská pošťuchování i ten už tolikrát zmiňovaný břišní tanec.

Tak mozaika je složená, zavěsím si ji do koutku své duše a budu se těšit, že příště k ní přibude další. Stejně pěkná a barevná ...