Poslední člověk

Všichni jsou milejší, zdvořilejší a moudřejší než já.
/A taky jiní./
Milenka moje, na zakázku stvořená, ideální je žena.
/Jen jiná, než já./
Nikoho z nich nic nebolí jako mě.
/Jsou přece jiní./
Mohou spát kdekoliv, já jen v domě.
/Jsem přece jiný./
Nikdo tu po nikom nic nevyžaduje.
/Kromě mě, protože jsem jiný./
Ocitl jsem se ve zvláštní době.
/Jsem tady cizí./
Armády dělníků, co třídní boj neznají,
protože žádné potřeby nemají.
/Jsou tak jiní!/
Armády krásných žen, každou z nich mohu mít.
/Jenže jsou jiné. Všechny./
Když mohu všechno mít, není už o čem snít.
/To určitě nechápou, jsou prostě jiní./
Jsou dokonalí a mají dokonalý svět.
Nemají za co bojovat ani něco stavět.
/Já jsem jiný./
Vypadají jako já, jsou z masa a kostí.
Mají lepší geny zbavené hloupostí.
/Snad proto jsou jiní./
Mají všechno, co chtějí mít,
mohou teď v klidu v nirváně žít.
Nic nebořit a nic netvořit.
/V tom jsou také jiní./
A to já nemohu.
Jsem mezi nimi jak chromý na nohu.
Mám stále nějaký sen nebo vizi.
/Snad proto jsem tady cizí. Element./
Nebaví mě ten dokonalý svět.
Postrádá bídu a nemoci, ale také vzlet.
/Protože jsem jiný?/
Jsem jejich vládcem, však to mě netěší,
když neumějí být více člověčí.
/Určitě proto jsou jiní./
Milióny jsem jich zničit dal,
v naději že budou se vyvíjet dál.
/Jsou špatně vyrobení, tak jiní než já./
Než zemřu, mám cíl jediný,
já jejich ubohý král:
Aby z nadlidí zas se člověk stal.