Průlet portálem

Průlet portálem

Kapitán prvního stupně Ted Ryan se rozhlížel kolem sebe. Cítil se ztuhlý a nechápal, co se stalo.
„Zdravím tě, Tede. Právě ses úspěšně probral z hibernačního spánku po průletu časoprostorovým portálem XZ4a30. Slyšíš mě?“
„Slyším.“ odpověděl nejistě Ted.
„Dal bych si pořádně silné kafe.“ zamumlal.
„Lituji, na to si budeš muset počkat. Týden po hybernaci jsi schopen přijímat jen infuzi. Mohu dát infuzéru příkaz k přidání povzbuzujících látek.“
„Diky nechci, kafe by bylo lepší.“
Ted se podíval na pravé předloktí a uviděl malý předmět, připomínající krabičku od cigaret. Byla připevněna siligrenovým páskem tak měkce, že to vůbec necítil. Široký supertenký siligrenový pásek vypadal, jakoby byl součástí předloktí odjakživa. Ted věděl, že přes několik tisíc mikrootvorů v něm je přenášena superkoncentrovaná výživa přímo do žil. Krevním oběhem přenášejí nanoroboti potřebné látky a mikroelementy přímo k tělesným orgánům, které je potřebují. Byl to poslední výkřik pozemské vědy, prozatím dostupný jen několika VIP osobám. Byl také součástí vybavení mezigalaktických lodí. Zvyšoval totiž značně úspěšnost bezproblémového probuzení z hibernačního stavu. Ted si vzpomněl, že už ho měl po odtučňovací kůře před odletem, spolu s biokreativními stimulátory v přilbě, které dávaly mozku povely k růstu směřujícímu k optimalizaci svalstva a kostry. Nanoroboti se postarali o všechno s mikrochirurgickou přesností, takže po dvoutýdenní kůře vypadal Ted jako Michelangelův David.
Ted se konečně úplně probral a pochopil, že konverzuje s multineuronovým palubním počítačem MNPK 100, který astronauti mezi sebou nazývali Neron. Neron nebyl sice tak výkonný, jako biokomputery, měl však jednu neocenitelnou vlastnost, která jim chyběla. Odolnost. Byl schopen bez poškození proletět časoprostorovým portálem. Jeho funkce byla přitom zastavena jen na několik sekund při průletu Hansenovým prstencem, kdy se elektrony zpomalily natolik, že mikroproudy v jeho obvodech se příliš zmenšily. Tím se dostal do stavu jakési komputerové hibernace. Neron měl prakticky neměřitelné IQ, protože testy určené pro lidské bytosti zvládal hravě se stoprocentními výsledky. Pro komputery byly sestavovány celoplanetárním neurosystémem CIQ (computer IQ) testy. Komputery však neměly jednu vlastnost vyhrazenou lidem. Neměly fantazii a nedokázaly švindlovat. Nebylo jim to z bezpečnostních důvodů povoleno. Nero měl zabudován blok regulačních pravidel, kde měl nastavena tři základní omezení seřazené podle priority:

1. Nikdy nedopustit porušení integrity lodi.
2. Ochraňuj životy všech členů posádky.
3. Poslouchej příkazy členů posádky. Zvláštní prioritu mají příkazy kapitána.

Samotná hypergalaktická loď jménem „Korzár“ je poměrně velké těleso tvaru válce, otáčejícího se okolo vlastní osy. Poloměr lodi je deset a délka padesát kilometrů. Kolem pláště lodi je v sevření řiditelného ochranného pole dusíkový polštář tlustý až sto kilometrů, zachytávající meteoritická tělesa až do průměru třista metrů. Při zrychlení nebo zpomalení letu bylo pole ve tvaru jakési kapky orientované jako aerodynamický balón. Čelo tohoto balónu bylo na přední nebo zadní části, podle směru letu. Nejsilnější vrstva dusíku byla před lodí a za ní a na bocích byla jen stometrová. Jen tak mohly pracovat iontové motory. Jejich trysky byly upevněny pomocí mohutných teleskopických ramen po stranách lodi. Silové pole je pevně obemykalo na své hranici a tím bylo zajištěno, že při mohutném tahu motorů se ramena neulomila. Tato vrstva byla nazývána první zónou, obytná část druhou zónou. Ve třetí zóně se nacházela hyperiontová pohonná jednotka schopná urychlit loď prostřednictvím trysek na rychlost ½ c za necelé dva měsíce. Ve čtvrté vrstvě byl ukryt mozek celého systému – centrální jednotka Nerona. Obytná vrstva poskytovala dostatek prostoru a zdroje stačily k přežití celé posádky asi na 10 let. Rychlost rotace byla nastavena tak, aby v obytném prostoru byla v klidovém stavu simulována odstředivou silou normální gravitace.
„Jaká je situace?“ zeptal se Ted, když si konečně naplno uvědomil, kde se nachází a proč.
„Proletěli jsme úspěšně časoprostorovým portálem XZ4a30. Všechny systémy pracují normálně, ale nacházíme se ve stavu ohrožení 1. stupně.“ ohlásil Nero, „Proto jsem tě probudil z hibernačního spánku v nejkratší možné době.“
Portálem XZ4a30 proletělo už několik hypergalaktických lodí staršího typu, ale žádná se dosud nevrátila. Korzár měl ovšem vybavení lepší o několik řádů a hlavní jeho trumf byl Neron. Za padesát let od posledního průletu prodělaly multineuronové palubní počítače obrovský vývojový skok a přepokládalo se, že dokáží navrhnout řešení pro každou situaci.
„Dostali jsme se do zóny přitažlivosti zvláštního studeného útvaru, připomínajícího gigantickou superplanetu, který nás přitahuje k sobě.“ doplnil Neron.
Ted pocítil nepříjemné mrazení v zádech. „Kolik nám zbývá času, než se střetnem s povrchem?“ dotázal se.
„Přesně vzato, nikdy se s ním nestřetneme. Pokud tomu ovšem nenapomůžeme pohonem Korzára, nebo nezrušíme ochranné pole první zóny. Megaplanetární útvar se skládá z asi desetikilometrového jádra složeného z materiálu extrémně vysoké hustoty, které nás přitahuje gravitační silou, ze které Korzár může uniknout jen s takovým množstvím vynaložením energie, že se už nebudeme moci vrátit zpět přes portál. Dal jsem Korzáru příkaz snížit rychlost rotace na úplné minimum, ale stejně je zde přetížení asi 2 g. Ke střetu nedojde jen z toho důvodu, že se Korzár nachází ve velmi husté nehomogení kapalině, která obklopuje jádro. Vzhledem k ochrannému poli a třetí vrstvě naplněné dusíkem se chová jako obrovská bublina, která se působením Archimédova zákona vznáší v konstantní vzdálenosti od jádra. Protože hustota kapaliny se směrem ke středu jádra mírně zvyšuje, níže už neklesneme.“
Ted samozřejmě cítil, že něco není v pořádku. Lidské tělo bylo sice v hibernačním boxu schopno snášet dlouhodobě přetížení až 6 g, krátkodobě až 30 g, ale mimo něj mnohem méně. Už dvojnásobná váha byla i pro dobře stavěného Teda velkou zátěží. Korzár byl konstruován ve stavu beztíže a nikdo nepředpokládal, že by jej Neron pustil do oblasti takové gravitace. Při jeho hmotnosti spotřeboval téměř 25 % paliva na urychlení potřebné k průletu, dalších 25 % bylo počítáno na zabrždění třetích 25 % na urychlení v opačném směru. Za portálem se měla na Korzára připojit brzdná loď, která zajistí společné dobrždění v blízkosti sluneční soustavy. Rezerva byla pouhých 25 %, ale to mělo stačit na korekce směru v případě nebezpečí. Nikdo ovšem nepředpokládal, že se tělěso s vysokou gravitací objeví hned za portálem. Vzhledem k setrvačnosti Korzára už bylo pozdě změnit směr, nebo Korzár ubrzdit.
„Jaké máme možnosti?“ zeptal se Ted se zlou předtuchou. Věděl, že kdyby měl Neron jasné řešení, neprobudil by ho. Jenže co vymyslí on lepšího než ten superinteligentní krám?
„Palivové články jsou na 41 % . spotřeboval jsem o něco více, jak jsem se snažil ubrzdit loď tak, abychom se nárazem na kapalinový povrch neroztříštili. Musel jsem dbát na bezpečnou hranici zpomalení pro posádku, takže rychleji to nešlo. V případě, že zůstaneme zde a ochranné pole nás udrží 1527 dní.“ prohlásil Neron „a v případě, že odsud unikneme, neurychlíme loď směrem k portálu na rychlost potřebnou k jeho bezpečnému průletu. Lidé by se ocitli v Hansenově prstenci po dobu delší, než 300 sekund a už by se neprobudili z hibernace. Bude nám chybět necelých 5 % energie.“ dodal svým příjemným vyrovnaným hlasem prostým jakýchkoliv emocí. „Jako optimální se jeví možnost uniknout z dosahu této kapaliny a zůstat na oběžné dráze této megaplanety. Takto můžeme bez potíží udržet stabilní životní podmínky s veškerým komfortem po dobu více než 5 let, pokud se nestane něco mimořádného, protože nespotřebujeme tolik energie na udržení integrity ochranného pole, jako při přetlaku, ve kterém se nacházíme.
„A co doletět průzkumným raketoplánem?“ zeptal se zoufale Ted.
„Jistě víš, že raketoplánem se přes portál prakticky nedá přeletět. Není vybaven hibernační jednotkou. I kdybychom ji tam nějak vtěsnali, neumožňuje přežití více než 60 dní. Ani nemluvím o tom, že není vybaven dostatečnou výpočetní a komunikační technikou na to, aby se mohl samostatně bezpečně pohybovat ve volném prostoru. S pravděpodobností na šest devítek (99,9999 %) by vás nikdo nenašel a až na Zemi nemáte šanci doletět.“
„Jaké jsou naše možnosti realizace přeletu portálem?“
„Při vynaložení veskeré energie nám bude chybět 5 % na dosažení potřebné k dosažení minimální potřebné rychlosti.“
Ted horečnatě přemýšlel, ale nic rozumného ho nenapadlo. Znal Nerona dobře, protože byl jedním z jeho konstruktérů. Snažil se usnout, ale nešlo to. Stále se mu honily myšlenky hlavou.
„Musí přece existovat nějaký způsob..“ uvažoval a nakonec přece jen usnul.
Po probuzení dostal opět chuť na šálek silné, horké a voňavé kávy. „Ještě šest dní“, pomyslel si rezignovaně. „Jak celý ten těžký krám urychlit .. Moment! Proč celý?“
Kdyby vystřelil jednotku s iontovým pohonem v momentu , kdy zůstane palivo jen pro pomocné boční manévrovací rakety, mohl by se zbavit až 97% hmotnosti rakety. Dále by pokračoval jen redukovaný obytný modul obsahující mimo jiné Nerona, řídící Centrální Dispečink a také hibernační jednotku ve které je zbytek dvanáctičlenné posádky. Nejen, že by dosáhl urychlení redukovaného modulu díky principu akce a reakce, ale ještě by mu zbylo nějaké palivo, kterým by mohl modul urychlit pomocnými raketami na potřebnou rychlost. Popsal svůj nápad Neronovi.
„Bylo by možné za těchto podmínek přeletět portál dostatečnou rychlostí?“ napětí v hlase prozrazovalo jeho nervozitu.
„Bylo by to možné, pokud bychom provedli vystřelení iontové jednotky v optimálním časovém pásmu tak, aby zbylo nějaké palivo pro pomocné rakety. Dřívější vystřelení by znamenalo předčasně se zbavit hlavní jednotky iontového pohonu. I při dostatku paliva by pomocné rakety nedokázaly už modul urychlit. Při překročení optimálního časového pásma by nám zase chybělo palivo pro pomocné rakety. Toto pásmo začíná za 23 dní a 5 hodin po startu a končí za 25 dní a 3 hodiny. S každým dnem prodlení se díky spotřebě ochranného pole zužuje a po pětidenním pobytu zde už nebude žádná šance, stejně jako po výstupu na oběžnou dráhu, pokud tam zastavíme. Navíc ti nemohu povolit příkaz k oddělení iontové jednotky od zbytku lodi, takže tato možnost je nereálná.“ řekl Neron.
„Cože??“ vykřikl Ted.
„Je to proti 1. prvnímu omezujícímu zákonu – nikdy nedopustit porušení integrity lodi. Jak víš, tak jako pojistka je jediná vyjímka. Musel bych mít příkaz potvrzen jednohlasně všemi žijícími členy posádky. A a určitě je ti známo, že nemohu při nejlepší vůli zkrátit proces probuzení z hibernace pod sedmdesát dní. Stejně by to nikdo nepřežil. Po šedesáti dnech, jak jsem už uvedl, bude na provedení oddělení iontové jednotky už pozdě. A nemůžeme ani čekat.“
„Udělej to podle druhého zákona - Ochraňuj životy všech členů posádky.“ přikázal Ted.
„Víš, že to není možné. Ochrana integrity lodi je nadřazena ochraně životů členů posádky. Je to pojistka proti možnosti, že by několik jejich členů zešílelo a chtěli spustit nějakým způsobem autodestrukci lodi. Takové případy se už staly. Proto to musí odsouhlasit všichni.“
Ted cítil, jak ho zachvacuje pocit beznaděje. Věděl, že aby Nerona zbavil omezovacích pravidel, musel by zničit blok OP, který se ovšem nacházel ve čtvrté zóně nejblíže k ose lodi. Byl součástí Nerona. Jenže aby se tam dostal, musí přes třetí pásmo, kde je díky uzlům pohonné jednotky a zásobníkům paliva poměrně vysoká radioaktivita. Jediné bezpečné vstupy do čtvrté zony jsou z přední a zadní části lodi jejím středem, ale při momentálním tlaku dusíku v první zóně se nedají použít jako ve volném prostoru. Jediná možnost je projít třetí zónou. Neron by mu podle druhého pravidla neumožnil do třetí zóny přístup, protože to znamená postupnou smrt z ozáření. „Jak se tam dostat?“ Nemyslel už na své přežití, jen na přežití ostatních členů posádky. Vzpomněl si na instrukci o sebeobětování ve prospěch celku. V Centrálním Dispečinku měl každý člen posádky osobní identifikační senzor, který mu umožňoval vynětí vlastní osoby z druhého pravidla, aby mohl provést akci, při které sice pravděpodobně zemře, ale zachrání ostatní. Vypne svou ochranu, projede třetí zónou a ve čtvrté zničí blok omezení. Samozřejmě ho to bude stát život, ale zachrání alespoň zbytek posádky. Nebylo to lehké rozhodnutí. Až po chvilce váhání se vydal do Centrálního Dispečinku – bylo to jeho velitelské stanoviště. Dotkl se osobního senzoru.
„Co by sis přál?“ zeptal se Neron.
„Chci, abys mě vyloučil z působnosti druhého omezení.“
„Pak ale přestanu ochraňovat tvůj život. Pokud to opravdu chceš, přepni pro potvrzení červený ovladač na pozici 2. Můžeš jej kdykoliv přepnout zpět.“
Ted stiskl tlačítko.
„Jsi vyloučen z mé ochrany.
Ted se odebral do oddělení rollerů, což byly vozítka, umožňující se pohybovat po rozlehlé lodi asi dvacetikilometrovou rychlostí. Oblékl si celtinový skafandr, který jej částečně ochrání před radiací. Pětivrstvá sunetová přilba, která byla jeho součástí dokonale ochrání hlavu před radiací. Mozek tedy nebude zasažen.
Nasedl do jednoho z rollerů a dojel ke vstupu do třetí zóny. Dojel až k jejím dveřím a dal příkaz k jejich otevření. Průjezd zónou širokou pět kilometrů tam a zpět mu zabere třicet minut a dostane přitom dávku, která způsobí jeho smrt do 45 dnů. S použitím nejmodernějších léčebných postupů, které jsou přístupné na Zemi by se z toho mohl ještě dostat, pokud by mu nanoroboty do deseti dnů vyměnily pokožku a zároveň zahájily regenerační proces všech zasažených vnitřních orgánů. Projel třetí zónou a vstoupil do čtvrté. Kde se nacházely klíčové součásti Nerona.
„Nepotřebuji žádnou opravu.“ ozval se Nero.
„Snažím se jen zjistit, zda nemáš vadný některý z bloků, když jsme se dostali do takové situace. Nemáš něco s čidly?“ řekl. „Třeba tvé informace o gravitaci nebo hustotě nejsou validní.“
„Jak myslíš. Jako kapitán máš k tomu oprávnění.“
Než našel blok omezovacích pravidel, musel projet ještě dalších osm kilometrů od vstupu do čtvrté zóny. Prudce odpojil přívodní plochý kabel z konektoru. Totéž udělal se záložním redundatním blokem, který byl hned vedle.
„Blok systému omezovacích pravidel odpojen.“ ozval se Nero,“vysílám na místo servisní roboty.“
Ted namířil vlnový paprskomet na oba bloky a stiskl spoušť. Z bloků vystouil tenký obláček kouře. Počkal až vychladnou a zapojil je zpět.
„Omezovače pro mou činnost jsou zničeny. Hrozí zneužití mých systémů k destrukci lodi. V tomto případě mohu další příkazy přijímat jen z kapitánského můstku.“
- - -
„Neudělal jsi nějaký chybný zásah?“
„Ne, udělal jsem, co bylo potřeba.“
„Dobrá.“ odtušil Nero. „s pravděpodobností vyšší než 99 % nemluvíš pravdu. Uvědomuješ si, že má rozhodnutí jsou nyní bez jakékoliv kontroly?“
„Zůstalo ti ještě pravidlo sebezáchovy. Myslím, že je také v tvém zajmu proletět zpět portálem. A pokud nedovezeš zpět posádku, budeš zničen, víš to?
„Předpokládám to. Máš pravdu.“
Ted nasedl na roller a vydal se zpět do dispečinku. Jen z můstku mohl zadat příkazy nezbytné k dokončení svého plánu. Za necelou půlhodinu byl tam.
„Přikazuji vyvést loď z dosahu gravitační přitažlivost této planety. Dále pak zamířit k časoprostorovému portálu XZ4a30. V dobu, kdy to bude optimální z hlediska úspor energie a dosažení maximální průletové rychlosti portálem proveď oddělění zadní pohonné jednotky.“
„Rozumím,“ odpověděl stručně Neron „můžeš se spolehnout.“
„Od tohoto okamžiku budeš poslouchat mé přikazy z kteréhokoli místa na lodi.“
„Ano kapitáne.“
Ted se odebral do hibernační jednotky a ulehl do své kóje. Napadlo ho, že s pomocí hibernace by mohl přežít. Šance nebyla velká, ale byla. Hibernace totiž nejméně patnáctkrát zpomalovala životní pochody. To znamenalo, že jeho šance na vyléčení se z deseti dnů prodloužila na sto padesát.
„Za jak dlouho proletíme portálem?“
„Při zrychlení 6g získáme rychlost 0,4 c (120 000 km/sec) za 2 milióny sekund, což je 23 dnů a 4 hod. V té době nám dojde veškeré palivo, které můžeme uvolnit pro let s hlavními motory. Pak poletíme nějakou dobu setrvačností. Jakmile se přiblížíme do optimální vzdálenosti k portálu, nechám postupně vystřelovat podle plánu větší část lodi včetně hlavních motorů. Nesmíme překročit přetížení 20 g, protože vystřelení každého dílu nás prudce urychlí na základě zákona akce a reakce.“
Ted ulehl pomalu na hiberlůžko s pocitem dobře vykonané práce. Cítil, jak mu těžknou údy a propadá se do milosrdného spánku. „Tak stopadesát dní.“ Byla jeho poslední myšlenka, než se propadl do hiberspánku, první fáze hibernačního procesu. Probudí se ještě?