Kráska a zvíře

Tvé vážné hnědé oči na mě se dívají,
na bradě obdivuji nádherný důlek.
Ty oči jiskří a vesele zpívají,
má neklidná mysl v nich vidí útulek.

Já přišel tě navštívit a nemohl odejít,
dáte si dvanáctý šálek čaje?
Od těch dob chci jen o tobě snít,
poslouchat úsměv, co v tváři ti hraje.

Pozemským rájem chci prolétat ke hvězdám,
jsi krásná jako antická bohyně.
Duši svou pro tebe i ďáblu odevzdám,
jen tě chci podržet u sebe na klíně.

Nechci tě zneuctit,chci se tě jen dotknout,
chtěl bych jen prsty své horké s tvými splést.
V dešti chci pro tebe celý den moknout,
chci tě jen pohladit, nechci tě svést.

Ty jsi má bohyně, krásná a vzdálená,
nejsem tvých pohledů laskavých hoden.
Jsi víla nádherná, Bohem zvolená,
jsem pouty lásky svázán, nejsem svoboden.

Toužím se dotknout tvých vlasů barvy kaštanu,
nedotkl jsem se ještě nikdy ženy.
Bez tebe věčně osamělý zůstanu,
v duši mé bude jen obraz tvůj vysněný.

Chtěl bych být osobním strážcem tvého štěstí,
tvým stínem, co tě nikdy neopouští.
Kdo by tě zneuctil, poznal by mé pěsti.
řekni mi, nádherná, že sny mé mi odpouštíš!

Neříkej prosím ta slova mámivá,
vím, že je nemůžeš mínit vážně.
Kráska se zvířeti vždy jen vysmívá,
tak proč oči tvé teď vypadají vlažně?

Chtěl bych tě políbit, ta myšlenka mě děsí,
máš oči zavřené, tvá ústa čekají.
Nemohu uvěřit, že souzeni jsme si,
že moje rty se s tvými jednou setkají.

Žíly tepající horkou krví k prasknutí,
to mé srdce mě v rytmu kamsi unáší.
Točící hlava nás ulehnout nutí,
zázračná noc, kdy hvězdy se zháší.

V tu noc jsem ze zvířete se mužem stal,
kde starý život končí tam nový začíná.
Z bohyně pohádkové jsem ženu udělal,
ponořiv se jí do klína.