Ach, pane ....

Ach, pane,
to já Vás nejsem
hodna,
schovaná za vlastní zpupností.
A falešná má hrdost
do dna,
pronikne bolest do kostí.
Nepokorně pokorná,
miluji.
Koho však?
/Ptáte se?– Ptám se/
Sebe
/život v hojnosti a kráse/.
To je marnost má,
jsem zbabělá a přísně (ne)střídmá.

V slovech se opřu,
slibuji,
o skutečný cit, co nosím v sobě.
Pod dnešní nebe
žaluji,
na pranýř se bojím v této době.
A proto znovu
schvaluji,
rozum nechť podá ruku,
a vyprovodí mámení ze dveří.
Ach pane, bojím se je otevřít,
že prázdná chodba na mne dýchne
konečností svou a samotou.
Ach Jene, odejděte, rychle,
a už se nevracejte,
dny budou končit sobotou …

Ach, pane, já miluji … Vás …
Odpusťte, že nepatřil nám tento čas…
Snad věčnost smyje pochybnosti
a při našem „příště“ bude hostit
moje láska Vaši a Vaše zase moji …
zastavíme čas … a budeme jen svoji …

Miluji Vás, a už se to nikdy nedozvíte …
Ten list, co měl jste číst
schovaný ve spodničkách ...dlel
A Vy, svůj vlastní život jste žil
ten můj daleko od Vás ...šel.

Ach, Johanko...nešťastná ...

List i s těmi verši pomalu k zemi se snáší ...

***************************

Já ale vidím jim do tváře,
otevřu jiné stránky scénáře ...
On a ona tančí
a ač básníkem,
své verše jí teď zpívá …
Venku svítí lampy,
už se připozdívá …

Ach, paní, miluji jen Vás,
a vždycky to tak bylo.
Já zastavil ten čas,
být s Vámi je mi milo …

Rozsviťte, ať může vejít život …