Balada o tichu

... vrátil se mi sen ... po roce... povídka, napsaná podle snu, je přesně rok „stará“. Tato shoda okolností mě přiměla dát ji do modra ...Není pro mě horší představy, než ztratit milovaného člověka ...asi proto se mi ten sen vrací ...
» autorka: Bambulka
» archiv Básně / Ostatní
Rána ....
Křik ....skřípění brzd ...
Potom TICHO ....

Kovový klapot podpatků po chodbě
Utržený knoflík na plášti doktora z příjmu
Vyplašená světýlka v očích Tvé mámy
Šumění moře ...Hloupost...Tady přece žádné moře není ...

Pak tma a TICHO ...žádná vzpomínka
Pak vidím TEBE. Natahuješ ke mně ruce a voláš moje jméno ...
Chci k Tobě, ale nemůžu se hnout z místa, nepohnu ani prstem ...
Jen bezmocně otáčím oči směrem za Tebou ...
Chci promluvit, ale z úst nevyjde ani hláska, jako bych oněměla
Začínáš se mi vzdalovat ...

Vidím už jen Tvoje obrysy, poslední pohled Tvých krásných šedomodrozelených očí ....
Až zmizíš úplně ...
Najednou mě zaplavuje pocit naprosté samoty a opuštění ...
A zase je TICHO ....
Žádná vzpomínka ...

Jako by zdálky slyším stále volat svoje jméno ...donekonečna ...
Někdo mi tiskne rameno ...
Neochotně otevírám oči ...
Světlo bodá tak, že je rychle znovu zavírám ...

Po nekonečně dlouhé chvíli se odvážím znovu je otevřít ...
Nade mnou se sklání neznámá tvář plná pochopení a soucitu ...
„Jak je Vám? Slyšíte mě?“ Rozevřu rty a zkouším promluvit ...
Ani teď nemohu a tak se pokusím alespoň kývnout hlavou...
Špatný nápad...Tisíce malých dotěrných sršňů mi bodá v mozku stále zuřivěji...
Tak jen mrknu očima ....

Propadám do spánku ...
Když se znovu probudím, je okolo šero ...
Jako by to tušila, sotva procitám, je tady znovu – ta tvář, která patří sestře s výrazem soucitu ...
Nechápu, co se stalo ...
Nejdřív mám v hlavě prázdno, pak si začínám pomalu vzpomínat ...

„Omdlela jste“ ...slyším promluvit tu tvář ...
Zkouším se zeptat „Kde je můj přítel?“
Místo odpovědi jenom říká pevným hlasem „Odpočiňte si ...“
Ale já nechci odpočívat ...chci znát odpověď na svou otázku ...

Nevím, kolik času uplynulo ...je tady znovu, ta tvář ...a s ní přichází doktor ...
„Musíte být silná, váš syn vás potřebuje“, slyším ho říkat ...
„Silná? Proč?“, dere se mi na jazyk otázka ...
A najednou ...se dole v podvědomí vynoří odpověď ...je tak neskutečná, že ji honem odeženu
a čekám ...co se dozvím ...jenže neslyším nic než rady, že mám odpočívat ...
Pak bezděky otočím oči ke dveřím a uvidím v nich Tvou mámu ...
zdá se mi úplně jiná, než jakou ji znám ...
tvář má popelavě šedou, oči do červena vyplakané ....jen tak tiše stojí a tělo se jí chvěje vzlyky ...
pak se naše oči potkají ....a já si v těch jejích přečtu to, na co mi nikdo nechtěl odpovědět ...

A pak mi prostě vypne mozek ...zdá se mi, že se snad všichni zbláznili...
To není možné ...To přeci není pravda ...To je nesmysl ....
Cítím, jak mě zaplavuje a válcuje vlna absolutního smutku ...
Klepu se po celém těle ....
A pak mi to najednou všechno dojde ....

„NEEEEEEEEE“ ......křičí někdo v mém pokoji ...
...až poté, kdy mě ta cizí žena s laskavou tváří obejme ...
si uvědomím, že to je můj hlas, který krájí večerní TICHO ...

TAK STRAŠNĚ STRAŠNĚ STRAŠNĚ MOC MI CHYBÍŠ .....

Už není nic ...jenom zase to protivné všudypřítomné TICHO ...
» 29.04.2011
» komentářů: 14

» 29.04.2011 - 17:04
nerozhodná holka v mezidobí bez majáku:
Až mi přeběhl mráz po zádech.
» 29.04.2011 - 20:21
gabkin:
jsou dílka, které raději nečíst..... jak jsou neskutečně krutě sugestivní.... tohle je jedno z nich.
a aby nedošlo k mýlce..... tohle je velmi hluboká poklona..... takhle píše srdce, ne mozek! Gratuluji.
» 30.04.2011 - 20:34
Chancer:
Jsem snílek a mám rád sny, ovšem tohle je opačná strana..ale i ta k nim bohužel patří. Některé sny opravdu bolí...ST
» 01.05.2011 - 00:56
Actafool:
nemám rád noční můry..ale občas jsou holt součástí našeho života..co se dá dělat..drž se Bambulko..!
» 02.05.2011 - 19:22
Siorak:
Jakoby mi přitom nějaká ruka sáhla zevnitř po krku a sevřela nitro. Absolutní smutek ... doufám, že to není prožitek, jen autorská licence... stát se to může komukoli z nás.
» 02.05.2011 - 21:24
Konec konců:
Když jsem to četla, vzpomněla jsem si, že jsem měla podobný sen... je to hrozně zvláštní, zdál se mi jenom jednou... ale mám několik málo snů, co se mi zdají... už po několikáté... Napínavé počtení, ale zároveň srdečně bolavé... možno je to Tvůj vnitřní strach z té stráty... co Tě ve snu přepadá, když není dobře... většinou mívám zlé sny v teplotách, v nemoci, když mi prostě není dobře.
» 05.05.2011 - 15:23
enigman:
v baladě života...
» 12.05.2011 - 11:50
nejsembásník:
takové rány ani čas nezahojí ...
» 12.05.2011 - 12:26
brečím a to se mi při čtení často nestává, ST, je to přesvědčivé..
» 11.06.2011 - 12:25
hloubavá:
Málokdy mě při čtení mrazí – tentokrát ano! Emotivní, skutečné, syrově pravdivé!!!
» 18.06.2011 - 21:57
Tamara:
Jen slzy mi tečou po tváři a hrdlo se stáhlo bolestí. Absolutně emotivní.
» 29.06.2011 - 14:51
M.arek:
Výborné, zbytek řekly komentáře pode mnou a hlavně, Tvé psaní
» 10.07.2011 - 13:02
zvířenka:
Sny jsou zvláštní filmy,uvěřit? poučit se z nich? Je to příprava na něco, co se stane ?
Asi všechno dohromady.
Jsem tu z toho celá paf.
Uf..silný prožitek.
Děkujem.
» 26.08.2011 - 08:25
sluníčko sedmitečné:
To je tak smutný příběh ze života, a tak skvěle, citově napsaný, že nemám slov, pláču, ale smekám před Tebou!!!

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.