DEVĚT

Předchozí díly naleznete zde:
1) http://liter.cz/Povidky/306111-view.aspx
2) http://liter.cz/Povidky/306305-view.aspx
3) http://liter.cz/Povidky/307033-view.aspx
4) http://liter.cz/Povidky/308343-view.aspx
5) http://liter.cz/Povidky/311164-view.aspx
6) http://liter.cz/Povidky/312732-view.aspx
7) http://liter.cz/Povidky/314137-view.aspx
http://liter.cz/Povidky/327991-view.aspx

*******************
Čtyřicet ve stínu.
Košile se jí lepila na tělo, do kterého odpolední Slunce vypalovalo cejch.
Indah /krásná/ se ještě hlouběji vtiskla do kmene stromu a poslouchala zvuky džungle, Raja lalim musí mít prostor absolutně bezpečný, chyby se neodpouští, každá pembela /ochránkyně/ slibuje bezpodmínečnou věrnost, loajalitu, za svého vládce je povinna zemřít …

*******************
Nela se probudila uprostřed noci vlastním křikem: „menembak“/střílej/, rezonovalo pokojem. Koupala se v potu, srdce jí divoce bušilo a třásla se po celém těle. Myslela si, že už na to dávno zapomněla, ale je to tady znovu. Posadila se na posteli, převlékla se. Nerozsvítila, jen popaměti v kuchyni našla poklad ze čtyř růží, který přímo z lahve nechala stéct do krku /v duchu děkovala Vemhosebou, že ji naučil pít bourbon/. Cítila, jak napětí pomalu ustupuje. Postavila lahev vedle postele. Teprve teď rozsvítila a ze stolu vzala pomačkaný papírek s básničkou … držela ho v prstech, věnovala pozornost jednotlivým slovům, otočila ho proti světlu. Z textu zcela zřetelně vystupovala některá písmena. I bez šifrovacího klíče nebylo možno přehlédnout slovo, které se z nich skládalo – „retribusi“ /odplata/. V horké letní noci se zatřásla zimou. Unaveně si přejela rukou po souměrném obličeji a prsty se jí zastavily za uchem, nahmataly sotva znatelnou jizvu. Tým Murray – Olšovský odvedl skvělou práci … V tuto chvíli to ale začínalo nebýt důležité, protože její nová identita stála na hliněných nohou a někdo se do jejího života cpal s vervou buldozeru.

Zmizení Brůhy, vyspravení fasády nadporučíka Peklo i výpověď toho vtipálka Jeřábka jí najednou začaly zapadat.
Střípky mozaiky se začínaly pomalu skládat.

*******************
Raja lalim. Jméno bylo jen mírným označením jeho rozpolcené osobnosti živené alkoholem a drogou, která se mu stala sluhou i pánem. Ve své krutosti tak chytrý, že nebylo možné mu cokoliv dokázat …. A drogové cesty byly velkou neznámou. A tak přišla Indah. Tehdy čerstvá absolventka prestižní školy, po tvrdém výcviku a výběru CIA. Šanci měly jen dívky, do věku 22 let, skvěle fyzicky připravené, ovládající všechny druhy známých zbraní, včetně boje z blízka, hovořící plynně několika světovými jazyky, včetně indonéštiny, atraktivní, jižní typy, zvláštní požadavek – panny. Nela tenkrát prošla všemi testy spolu s Bersalah /nevinná/, vybrali Nelu. Rychleji holýma rukama zneškodnila útočníka a jako jediná zvládla techniku likvidace nášlapných min. A byla nebývale krásná. Jeho typ. Tak se zrodila Indah.

Půl roku jí trvalo, než si získala důvěru, a byla zařazena mezi osobní ochranku Raja lalima. Další měsíce pak fungovala jako dvojitá agentka, sbírala informace… ale taky vzpomínky, na které si teď přála zapomenout. Nešlo to, daň práci, pro kterou byla ochotna obětovat vše. Alespoň tenkrát, alespoň si to myslela … Vše, ale ne všechny … A to se ukázalo jako problém … řešitelný jediným možným způsobem …
Myšlenky jí proudily hlavou jako dravá Amazonka. A do myšlenek se vtírala písnička od Nirvany, kterou už nechtěla nikdy slyšet:

.....Come as you are, as you were
.....As I want you to be.
.....As a friend, as a friend, as an old enemy….

.....And I swear that I don’t have a gun

Tušila, že je tady. ON, a nepřišel jako přítel. Byl pelaksana /vykonavatel/, věděla příliš mnoho. Přišel ji zabít.
*******************