Životní kotrmelce bratra Václava

Už je to pěkných pár zim, jar i lét
- šestka se desítkou vynásobí -
děťátko přivedla na tento svět
mamka – jen odběhla od nádobí...

Chlupaté miminko děsí ji malinko,
„Jú – ty jsi vošklivej“, šeptá mu do oušek...
Vzápětí na dotaz – „A jméno, maminko?“
odpoví blaženě – „Bude to Venoušek“....

I táta zpočátku radost má obrovskou.
Zřejmě však nechápe zákony vývoje
a tak hned řemenem, hned zase rákoskou
řeší i nejmenší náznaky odboje...

Tak přišlo poznání – život je pranice,
láska a nenávist hrana je přetenká.
Hlas doby zavelel – „Jdi střežit hranice!“...
Vzpomínka na lásku má jméno – Boženka...

Po vojně fabrika, škola a starosti,
někdy už nezbývá, než sednout na kolo...
Kristýnka – ta je teď důvodem k radosti!
Nemyslíš na jinou – čo bolo, to bolo...

Asi jen v pohádkách všemocná láska je
(viz.příklad z Jičína – Rumcajs a Manka).
Život si žádá jak příjmy, tak výdaje...
Kristýnka odchází – a je tu – Hanka!

Svatbou však nekončí lásek tvých defilé.
Jak jedna odkráčí, točíš se za jinou...
Do oka padne ti děvčátko ztepilé!
To Radka v trabantu řítí se krajinou...

Oblaka dýmu, ta tvé dívce nesluší...
Do lesa pod pařez ukryješ kuře,
za kámen lahvinku – a ani netuší,
že místo na rande, chystá se k túře...

A už zas burácí tympány osudu,
v úloze nevěsty je slečna Marie...
Táta řek´: „Na další svatbu už nepudu!
To není koníček! To už je mánie!!“

„Vendo, ty prevíte,“ ujede mamince,
„měj přece rozum a nech už ty baby!
Jednou tě přivedou za bránu blázince,
uvidíš! Neblbni, dej na mé rady...“

Čas nese všechno, co má se i nemá stát,
zahojí bolístky, vzpomínky uhladí,
za pravdu nejspíš dá většině moudrých rad,
hraje si s tebou na „vadí a nevadí“...

Přeju ti k výročí všechno, co můžu přát...
Zdraví a klídek a slunečnou pohodu,
nejhezčí sny, co se člověku můžou zdát,
víru i naději a – šťastnou náhodu....