Stane se...
prostě ze života...
» autorka: TetaKazi |
.
První zářijová sobota, nádherný odpoledne…
Sedím na skalním výběžku v opuštěným lomu uprostřed lesa, nad hlavou šumící větve borovic a užívám si tu chvíli nikým nerušenýho klidu. Snad si ji dnes zasloužím, vždyť jsem neobvykle akční od chvíle, co jsem vstala z postele.
Nejdřív to vypadalo na úplně normální ráno. Vstala jsem, jako obvykle, do prázdnýho baráku, šla si, jako obvykle, uvařit do kuchyně svý první ranní kafe – a pak jsem si všimla těch mrňavejch mušek, co se rojily kolem pootevřenejch dveří špajzky. Taky jsem něco slyšela. Vypadalo to, jako nějaká zbloudilá můra, co se snaží prorazit křídlama okenní tabulku. Snažím se nezabíjet na potkání všechno, čeho se štítím a tak:
´No tak počkej, pomůžu ti…´
Ale nebyla to můra.
Ty podivný zvuky vycházely z pet flašky stojící na podlaze.
Zvedla jsem ji, povolila opatrně víčko, aby …
Nevím, proč jsem s tou pěnící fontánou vycouvala zpátky do kuchyně, ale teprve tam se mi podařilo dostat věci pod kontrolu. Mezi tím mi už část mušek začala svačit na triku a zbytek kroužil kolem hlavy tak, že mě to přivádělo k šílenství.
´Kterej kretééén…!!´
Vybavil se mi včerejší večer, kdy můj muž po návratu z práce postavil na stůl zelenou dvoulitrovku se slovy:
´Mladý víno – chceš ochutnat?´
´Teď radši ne…´ řekla jsem, vědoma si toho, že ve spojení s talířem právě zkonzumovanýho kuskusu by se reakce mohla rovnat požití rtuti…
´Já vím, myslel to dobře, chtěl mi udělat radost…´ přesvědčovala jsem sama sebe, když jsem čistila všechny ty krabice, dózy a skleničky, umývala regály a odstraňovala stopy po burčáku z podlahy a zdí…
***
Bylo to rušný dopoledne, ale teď už je fajn, slunce nepálí,
vítr fouká tak akorát… Taťkovi (vlastně už děda – čekatel… jé, to to letí…) jsem navařila i polívku, co má rád, salát z domácích rajčátek… Brambory má, tak jak to dělala tchýně, pěkně s hrncem zabalený
v ručníku a uložený do peřin, aby nevystydly…
Snad je najde… Abych je zas nesbírala po koberci jako posledně…
Ale jo, vždyť jsem mu napsala instrukce…
´Brambory máš v posteli a v tom alobalu je sýr, tak si ho dej do mikro… vln….´
?!?!!
Ježíšmarjá…!!!
.
První zářijová sobota, nádherný odpoledne…
Sedím na skalním výběžku v opuštěným lomu uprostřed lesa, nad hlavou šumící větve borovic a užívám si tu chvíli nikým nerušenýho klidu. Snad si ji dnes zasloužím, vždyť jsem neobvykle akční od chvíle, co jsem vstala z postele.
Nejdřív to vypadalo na úplně normální ráno. Vstala jsem, jako obvykle, do prázdnýho baráku, šla si, jako obvykle, uvařit do kuchyně svý první ranní kafe – a pak jsem si všimla těch mrňavejch mušek, co se rojily kolem pootevřenejch dveří špajzky. Taky jsem něco slyšela. Vypadalo to, jako nějaká zbloudilá můra, co se snaží prorazit křídlama okenní tabulku. Snažím se nezabíjet na potkání všechno, čeho se štítím a tak:
´No tak počkej, pomůžu ti…´
Ale nebyla to můra.
Ty podivný zvuky vycházely z pet flašky stojící na podlaze.
Zvedla jsem ji, povolila opatrně víčko, aby …
Nevím, proč jsem s tou pěnící fontánou vycouvala zpátky do kuchyně, ale teprve tam se mi podařilo dostat věci pod kontrolu. Mezi tím mi už část mušek začala svačit na triku a zbytek kroužil kolem hlavy tak, že mě to přivádělo k šílenství.
´Kterej kretééén…!!´
Vybavil se mi včerejší večer, kdy můj muž po návratu z práce postavil na stůl zelenou dvoulitrovku se slovy:
´Mladý víno – chceš ochutnat?´
´Teď radši ne…´ řekla jsem, vědoma si toho, že ve spojení s talířem právě zkonzumovanýho kuskusu by se reakce mohla rovnat požití rtuti…
´Já vím, myslel to dobře, chtěl mi udělat radost…´ přesvědčovala jsem sama sebe, když jsem čistila všechny ty krabice, dózy a skleničky, umývala regály a odstraňovala stopy po burčáku z podlahy a zdí…
***
Bylo to rušný dopoledne, ale teď už je fajn, slunce nepálí,
vítr fouká tak akorát… Taťkovi (vlastně už děda – čekatel… jé, to to letí…) jsem navařila i polívku, co má rád, salát z domácích rajčátek… Brambory má, tak jak to dělala tchýně, pěkně s hrncem zabalený
v ručníku a uložený do peřin, aby nevystydly…
Snad je najde… Abych je zas nesbírala po koberci jako posledně…
Ale jo, vždyť jsem mu napsala instrukce…
´Brambory máš v posteli a v tom alobalu je sýr, tak si ho dej do mikro… vln….´
?!?!!
Ježíšmarjá…!!!
.
» 03.09.2011
» komentářů: 10
» 03.09.2011 - 19:54
M.arek:
Stalo se, že se mi moc hezky četlo , krásně píšeš
Stalo se, že se mi moc hezky četlo , krásně píšeš
» 04.09.2011 - 00:14
Petr Hanka:
ST. Napsáno krásně. Tak co, dal tam ten sýr i s tím alobalem???
ST. Napsáno krásně. Tak co, dal tam ten sýr i s tím alobalem???
» 04.09.2011 - 08:14
Bambulka:
... Petře, taky přemýšlím, jestli měli doma „leteckej den a ohňostroj k tomu“ )) No, tetinko? Tak jakpak to dopadlo ? ... k tomu nezbývá než dodat – i takové dny jsou a díky za počtení ...
... Petře, taky přemýšlím, jestli měli doma „leteckej den a ohňostroj k tomu“ )) No, tetinko? Tak jakpak to dopadlo ? ... k tomu nezbývá než dodat – i takové dny jsou a díky za počtení ...
» 04.09.2011 - 11:46
TetaKazi:
Díky za zájem ) Ne, leteckej den nebyl, tyhle sklerotický chvilky zatím postihují jen moji osobu, můj muž je zatím OK – a taky odmítá poslouchat ´na slovo´
Díky za zájem ) Ne, leteckej den nebyl, tyhle sklerotický chvilky zatím postihují jen moji osobu, můj muž je zatím OK – a taky odmítá poslouchat ´na slovo´
» 04.09.2011 - 13:53
bida:
Maminko, ty teda válíš
Aspoň vím, po kom to mám.
Maminko, ty teda válíš
Aspoň vím, po kom to mám.
» 05.09.2011 - 08:32
j.c.:
pivo rosné ze sklenice,
z keramiky s vínem džbán,
i stopku zvednu slivovice
však burčáku se vyhýbám
)
Jiří
pivo rosné ze sklenice,
z keramiky s vínem džbán,
i stopku zvednu slivovice
však burčáku se vyhýbám
)
Jiří
» 05.09.2011 - 12:33
trentatre:
zítra bude bílý i červený, klidně si zajeď...
zítra bude bílý i červený, klidně si zajeď...
» 05.09.2011 - 14:50
divoska_jaja:
Miluju burčák, tedy objevila jsem jej teprve loni, a na tento fenomén jsem byla upozorněna ihned, takže jej skladuju v lednici s povoleným víčkem. Ale když se zapomenu a za to povolené víčko jej zvednu, tak to taky není zrovna ideální.
Miluju burčák, tedy objevila jsem jej teprve loni, a na tento fenomén jsem byla upozorněna ihned, takže jej skladuju v lednici s povoleným víčkem. Ale když se zapomenu a za to povolené víčko jej zvednu, tak to taky není zrovna ideální.
» 06.09.2011 - 01:04
Petr Hanka:
Tak to jsem si ulevil...ne...to SE MI ULEVILO. Jo. Takle. Bo s tím alobalem by měl muž znovu Silvestra. Jinak burčák dobrej, ale radím dobře. Nekupovat od šizuňků ve městě a u silnic, ti ho pančují (rozlejou do stejně velkých nádob, kde je ho čtvrtina, dosypou cukr a dolijou vodu, a on dále kvasí, ale s pravým burčákem už to má jen podobu). Jezděte do Vinařství, já jezdím do Chrámců v Českém Středohoří (Máchův kraj-z Prahy nedaleko).
Tak to jsem si ulevil...ne...to SE MI ULEVILO. Jo. Takle. Bo s tím alobalem by měl muž znovu Silvestra. Jinak burčák dobrej, ale radím dobře. Nekupovat od šizuňků ve městě a u silnic, ti ho pančují (rozlejou do stejně velkých nádob, kde je ho čtvrtina, dosypou cukr a dolijou vodu, a on dále kvasí, ale s pravým burčákem už to má jen podobu). Jezděte do Vinařství, já jezdím do Chrámců v Českém Středohoří (Máchův kraj-z Prahy nedaleko).
» 09.09.2011 - 16:15
krizekkk:
Když se mi stávají podobné události, tak je skoro pravidlem, že se na sebe tak nějak navrstvují. A to je potom legrace. st
Když se mi stávají podobné události, tak je skoro pravidlem, že se na sebe tak nějak navrstvují. A to je potom legrace. st
Předchozí: To je nadělení... | Následující: Něco se zlomilo...