Za svitu Měsíce

Za svitu Měsíce

vstoupila jsem tiše do Tvého pokoje,
zatím co Ty dávno jsi už spal.
Možná zdálo se Ti něco hezkého,
neboť úsměv si s Tvými rty hrál.

Snad byl to odlesk svitu Měsíce
nebo závan větru, který způsobil,
že za teplé letní noci na posteli
ses otočil a deku jemně odstrčil.

Opatrně jsem se k Tobě přitulila,
ten dotyk Tvé kůže tak krásně hřál,
a já jsem v tu chvíli přemýšlela,
zda probudit se by sis také přál.

Poslouchala jsem tlukot Tvého srdce,
ta blízkost těl zrychlovala můj dech,
když Tvá ruka jemně objala moje tělo,
mrazivý záchvěv přejel mi po zádech.

Tvé objetí ještě více zesílilo,
když tiše miláčku jsi zašeptal,
ráno jsi přemýšlel...byla to skutečnost
nebo jen krásný sen, co se Ti zdál?

Já to vím...