Podzimní nálady

Znám ten stav, kdy tělo zradí
a nechá se smutkem ovládat,
v tu chvíli mám šílený vztek,
copak musím takhle prohrávat?

Potichu řvu: „Kašlu na tebe živote,
mě nedostaneš, na to zapomeň!“
Jsem to však já, kdo se dostává
a rozum říká:“ Holka na tohle nezapomeň.“

Tak v dobách takového smutku,
něhu dala bych tomu, kdo se usměje,
někdo je zrovna sám, jiný zas není,
tohle všechno pouze v lidech je.

Je to také podzimem, že býváme někdy smutní,
sluníčka je málo, tma na duši dopadá,
uvnitř jsme silní a přesto občas slabí,
veselost pak střídá tak chmurná nálada.

Pak vysvitne sluníčko, osvítí barevné listí,
potkáš člověka, který se na Tebe jen tak usměje
a Ty pocítíš to krásné teplo ve své duši
a tělem rozproudí se Ti ta hřejivá naděje,

že zas chvilku nad tím vším navrch máš...