Stín

Na duši opět dopadl Ti stín...

odraz hříchů spáchaných
vůči sobě samé
otazníků na konci vět
na které znáš odpověď

ale co to změní
když bojíš se
udělat ten krok...

bojíš se, že ublížíš
tak necháš ubližovat sobě
a slzami smýváš bolest
ze zjištění
jak život dokáže být krásný

vždyť Ty tyhle okamžiky znáš
máš je uložené v srdci...

a o to víc bolí a bodá
Tě ostré světlo do očí
které najednou nechceš
před tím vším zavírat...

rozhlížíš se kolem sebe
a na chvilku zahlédneš
tu malou holku
která s úsměvem na tváři ještě neví
jak bolí láska
a sní si o svém princi...

zatím netuší, že je to právě ona
která dá svému životu
konkrétní podobu štěstí

v Tvé duši zrcadlí se stín...

je to odraz Tvých
nebo někoho jiného vin?