Déšť

Prší...

vzduch je nasáklý
kapkami deště
které nemilosrdně
smáčí vše
co staví se jim do cesty.

Dopadající kapky
rozbíjí hladiny louží
kde zrcadlí se světla lamp
a tříští jejich odrazy
v každém zlomku vteřiny
na tisíce kousků
aby se nakonec
až ustane déšť
opět slily v jeden obraz.

Deštník nad hlavou
skýtá malé přístřeší
štít před slzami nebe
které dopadem mění směr
a stejně dotknout se mé kůže
dají tváři pocítit svůj chlad
podělí se o svůj smutek.

Stejně jako lidé pláčí
aby smyli prach bolesti
ze svých duší
tak i příroda má možná
podobný očistný proces

d é š ť

životadárný i ubližující

jako slzy radosti a smutku...