Lovec a mláďata XI.

Tlapičku v náruči a v ruce sklenku,
najednou zvláštně hřejivý pocit měl,
po tom, co usnula u něj za chvilenku,
jako by na vše špatné zapomněl.

Vrátil kotě zpátky do péče fenky,
pak ještě pro zásobu dřeva došel,
dopil poslední doušek whisky ze sklenky
a docela klidný si lehnout šel.

Krátce dohořívalo světlo svíce,
proto stačil si ještě povšimnout,
že přímo u levé nohy kavalce,
podařilo se Ouškovi usnout.

Do klubíčka stulený, oddychoval,
hlavičku položenou na přední tlapce,
poprvé, co se do rohu neschoval,
snad teď už jejich výchova půjde lehce.

Lovec se položil napříč kavalce,
než usnul, ještě chvíli vzpomínal,
jak hodnotil tehdy svoje šance,
když se šelmou se poprvé setkal.

Neví, proč nezaútočila tenkrát,
neměl zbraň, ve velké výhodě byla,
nezaútočila vlastně několikrát,
ale to už říše snů lovce pohltila.

Ze spánku probral ráno lovce chlad,
deku stáhnul z něj Ouško během noci,
byl totiž brzo ráno vzhůru, měl hlad,
a tak prozkoumával celou světnici.

Když ten cíp deky tak hezky visel dolů
a rozkýval se, když pod ním prolezl,
tak si prostě chvíli hráli spolu,
až se i zbytek deky na zem svezl.

Prošmejdil každičký kout místnosti,
u lovcových bot loužičky udělal
a k budoucí lovcově neradosti,
mu také z police oblečení vytahal.

Z misky snědl zbylé kousky masa,
z druhé všude vodu rozcákal,
rozcupoval malý kousek lasa
a nakonec se u dveří vykakal.

Lovec usnul tak hlubokým spánkem,
že z toho všeho neslyšel nic,
probuzen byl nepříjemným chladem,
byla tma, jen do okna svítil Měsíc...