Lovec a mláďata XV.

Když lovec probudil se, byl jasný den
a Tlapička dorážela na fenku,
ta možná ráda by dosnila svůj sen,
vždyť místo spánku byla celou noc venku.

Po neúspěchu šla tedy za bráškou,
vyspinkaná měla náladu si hrát,
netušila, že setká se s překážkou,
i Ouško, udolaný výletem, chtěl spát.

Lovec vstal a podíval se ze dveří,
jaro probudilo se do jasného dne,
dva ptáčci štěbetali na blízkém keři,
plán dnešního dne až káva rozhodne.

Než dopil svoji kávu, byli všichni vzhůru,
najednou bylo jich na jednom místě moc,
vezme je ven, ne však na dlouhou túru,
snad neztratí jejich hledáním další noc.

Otevřel dveře a první venku
byla fenka, radostí zaštěkala,
Tlapička rozmýšlela se jen chvilenku
a fenku rychle následovala.

„Tak pojď, ty hrdino, nebo se bojíš?“
pronesl lovec směrem ke kavalci,
„svou zvědavost trochu uspokojíš,
o něco chytřejší budeš na konci.“

Ouško váhal, tak lovec zavřel dveře
a šanci ještě vše zvážit mu dal,
úsměv usadil se na lovcovy tváře,
když pomalu dveře otevíral.

Kotě sedělo tam, čumáček u dveří,
tlapkou snažilo se je otevřít,
jen co otevřel, už bylo za keři,
ve snaze si rychle úkryt vytvořit.

Na cestu kolem lesa se vydali,
fenka vpředu a Ouško jako poslední,
po očku jeden druhého sledovali,
jen ten pátý pár měl úmysly postranní.

Zakázka zněla mládě divoké šelmy,
kotě pokud možno co nejmenší,
to zaručilo by luxusní příjmy,
vždyť zákazník patří mezi ty bohatší...