Nenápadní...

Jsou mezi námi...

zcela nenápadní
oděni v civilní šat
se skrytou totožností

jsou však chvíle
kdy nám dovolí
alespoň na okamžik

ucítit lehký závan
mávnutí jejich křídel
když roztáhnou je nad námi
aby zmírnili déšť bolesti
jež smáčí náš oděv
tíhou co sráží k zemi

zahlédnout světlo
co odráží se od peříček
když snaží se prosvětlit
duši zahalenou do smutku
který barvu převzal
od nejtemnější noci

zaslechnout šepot
hlasitosti stébel trávy
v jemném letním vánku
kdy ani na tom nejrušnějším místě
nelze přeslechnout
slůvka povzbuzení
a upřímného pochopení

dokážou pro nás
neuchopitelným lanem
zpevnit chatrný most nad propastí
když vykročit do prázdna
láká jako na moři sirény
bolestí zemdlená duše
v mylné představě
že na dně propasti
už dál život nebolí

jsou mezi námi...

zcela nenápadní
oděni v civilní šat
s ochotou nezištné pomoci

a mnohdy ztratí se dřív
než stačíme se nadechnout
a říct...“děkuji anděli“