Ve stínu každodennosti

Ve stínu každodennosti
s prsty nataženými do sluníčka
vnímej drobná chvění každé buňky
pohlazené teplem kouzla žití...

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Nechávej mysl rozehrát
koncert pocitů jedinečnosti
dostávané po kapkách

zkoušej nabízené role
sehrát bez příprav
třeba po několika zkouškách

stavěj vzdušné zámky
neboť touha dojít k nim
dává sílu šplhat po výškách

v slzách nechej odplavit bolest
ať raději jiskřičkami smíchu
jsou ozdobené řasy na víčkách

v lásce nebuď slon ani rváč
poslouchej srdcem a v citech
svých i druhých choď po špičkách

směj se svým nedokonalostem
a toleruj chyby druhých
vždyť všichni jsme začínali v plenkách.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Stačí tak málo

a i v tom nejkrutějším mrazu
budou orchideje kvést
a louka bylinkami vonět

???

V nitru šťastné duše...