Bod nula
... snad ho spánek alespoň na pár hodin pod závoj skryje...
» autorka: Lorraine |
Slunce jiskří
v odlesku
křehkých vloček
umírajícího sněhu
tak kde je
radost v duši
paprsky hladí
kapky tající
ze zajatých střech
kam dopadnou
sotva tuší
modř nebe
v roztrhaných oblacích
rozeznívá
malá hrdélka
proč mysl plní
bezbarvá apatie
špína silnic nebolí
úsměv sklouznul
do vlnek louží
uvnitř
jako vetřelec
bod nula žije...
v odlesku
křehkých vloček
umírajícího sněhu
tak kde je
radost v duši
paprsky hladí
kapky tající
ze zajatých střech
kam dopadnou
sotva tuší
modř nebe
v roztrhaných oblacích
rozeznívá
malá hrdélka
proč mysl plní
bezbarvá apatie
špína silnic nebolí
úsměv sklouznul
do vlnek louží
uvnitř
jako vetřelec
bod nula žije...
» 23.02.2010
» komentářů: 3
» 24.02.2010 - 00:41
enigman:
někde tam je...
někde tam je...
» 24.02.2010 - 07:22
nejsembásník:
taje – bod nula
a teď už jenom výš...
zima minula,
jaro opouští svou skrýš...
taje – bod nula
a teď už jenom výš...
zima minula,
jaro opouští svou skrýš...
» 14.03.2010 - 10:08
drsnosrstej kokršpaněl:
půvabně přimrzlá slova... tak... ať stoupáš do kladných čísel...
půvabně přimrzlá slova... tak... ať stoupáš do kladných čísel...
Předchozí: Lovec a mláďata XXXIII. | Následující: Panenka v dlaních