Jak? ...nemám být smutná...

BlackTangerine:
Jak...

mamina:
)

s.e.n:
Smutné moc. I pouhá přítomnost je pro nemocného darem a útěchou,nebo smířením v jeho těžké chvíli.

prostě Zuzana:
Minulý rok mi umřeli dva z mých prarodičů, oba úplně nečekaně, těsně po sobě. Bylo to zvláštní, vlastně mé první setkání se smrtí takříkajíc osobně. Byla jsem z toho dost vedle, ale teď už se občas smějeme, že nám asi něco tajili, protože bez sebe asi nemohli být – byli to totiž babička s dědou, ale každý z jiné strany...

gallatea:
smútok pretavený do slov...smutnokrásne...

carodejka:
Preji Ti aby toho smutku nebylo mnoho a kdyz uz musi byt, tak at rychle zase odejde... moc hezky jsi basen napsala.

jir:
Jak nemáš být smutná?
Vždyť láska je v tobě!
Zoufalství přeci nejsou nutná,
To leda bez smíření v hrobě. Když ale žiješ,nebesa máš v srdci,
náš otec i matka vždy s námi jsou.
láskou svojí nás živí přeci,
a jednou nebesa svou láskou přinesou. Víra buď pokrmem i mečem proti smutku,
láska buď kopím proti nelásce.
Těš Boha našeho,silou svích skutků,
duše buď podobná,sromné sedmikrásce. ,,Tak zahoď smutek,a raduj se ,vždyť Bůh je náš,a s námi.“

simsa:
Nojo, tohle když chlap řekne, tak je to vždycky průšvih...

čubík:
.
Držím tě za ruku
a cítím
tvé srdce vyzvání
smuteční
zvonkohrou až
zvoník dohraje, poděkuji
s prosbou:
tuhle už nikdy, prosím.
.