A Bolesti plné vlny

no:
Jsou chvíle , kdy se ptáš proč... a odpověď není...

Bíša:
Jsem z toho smutný...

Paralelní možnosti:
Panebože ta je nádherná...jenom to Proč...

Levandule:
Slávinko... nemám slova... co je tohle za týden? Proč nám bere blízké? Ne, nemám slova... jen tisíce otazníků jako Ty... Je mi to líto a jsem s Tebou...
(rozum nechápe, srdce bolí, nadvědomí říká – asi to tak má být, duše... chce zvracet bolestí... a pláč ruku v ruce s časem... je jediná cesta...)

Psavec:
Soucítím a posílám pohlazení.

gabkin:
Hodně špatný týden. Raději mělo pršet. Nejsou tak znát slzy.

s.e.n:
Svět jakoby se nánle změnil a nic už není jako dřív.

Uri:
Miloval letadlo, miloval fotografování a miloval Jazz.
Nemohu udělat nic, snad jen to, aby mu jeho vnuk hrál na ságo.

Slávka:
((... já víím... a myslím... že to ví i jeho dědeček... Moji literární přátelé, děkuji, Vám všem... Slávka*

čubík:
.
Už není
a nebude
jen bolest pění
a oči
zbarveny jsou po rudé..
až slzy vyschnou
a jizva zacelí
se
časem
stejně Tvým hlasem, vším
když vzpomenu
tu jizvu v srdci rozbolím.
.

Levandule:
Čubíku... to je fakt výstižné, pěkně jsi to napsal...
Slávinko... stále jsem s Tebou... však víš... :-*

Ostrogen:
Je mi to hodně dost líto

čubík:
...nějak to ze mě vypadlo...samo...

Slávka:
Čubí, věř, že ze mě taky... nejdříve ta neochota pochopit, co se stalo, pak Televizní noviny, internet, rozhlasové zpravodajství... ať jsem chtěla, či ne, bylo to kolem mne... a muselo to ven... Nicméně, Vám, které jsem neobešla ve vzkazíkách, moc děkuji za lampičku, vážím si jí, pa Slávka

mamina:
posílám pohlazení ...

čubík:
...člověk se prostě nechce smířit s tím, že někdo už nebude...i když se to dá čekat vzhledem k nemoci, či stáří...natož, odejde ji tak náhle a brzy...