Na křídlech větrného mlýna

Levandule:
Slávinko... to báseň mrazí, bolí... ach jo...
Posílám jemně fialová křídla, lehounká jak pápěří,
která však pomohou nést tuto zátěž i těm, co nevěří...

s.e.n:
Kanylou obyčejně pluje naděje,světlo.Také víra.

Lota:
...ach, to já znám...

Veríssek:
jsi moc šikovná, píšeš hezky