Do rozhrnutého nebe

jir:
Překrásná,trošku smutněnka ale krásná:-)

Severka:
ukápla mi slza...
...nádherné...

Levandule:
Parádní poezie, Slávinko :-*

Lota:
...pusa dokořán...není dnes komentu

prostě Zuzana:
Když mraky přestanou být k užitku, jedním tahem – (nejen namalovat z lásky srdce – rozhrnout si nebe/nad hlavou.

saddova:
já bych chtěla....ehmm.. tu polárku )

pla-ton:
milá slávko, žil jsem skoro čtrnáct dnů v Jeseníkách, aniž bych kohokoli potkal. Čekal jsem na své ptáčky a potěšeně usoudil, že všichni přežili to putování na jiha zpátky. Už jsou tam všichni, včetně pěnic a konipasů, co se vracejí poslední.Strakapud velký rezonuje elektrický sloup, drozdi a kosi se předhánějí ve zpěvu od ranních červánků. Přečetl jsem si tvou básničku.Líbí se mi – hlavně to o těch hvězdách. U nás bylo aspoň týden průzračno a já za noci chodil na zápraží.Teď dominuje Velký lev . Kousek na západ od něj jsou Vlasy Bereničiny – to je souhvězdí mého srdce. Poezie hvězdné noci musí být milostně-meditativní. Jedině tak se na chvíli člověk odpoutá od těch každodenních hroud a ponižujícího praktična. Tak se měj a někdy se ozvi. Patříš k mým nemnohým potěchám.Myslím si celý čas, že jsi fajná roba – jak se u nás říká dobrým ženám

Šerpík 1:
každý občas potřebuje uvidět někde světýlko, třeba právě tu polárku.. i nakreslenou..

Luboško:
milujem ťa aj tvoje básne

Liv:
Jsi blízká a vzdálená...jsi jiná a moc milá. Je prima Tě číst.

čubík:
.
Rozhrnula mi nebe
svých očí
a
já vstoupil..
beze slova
bez myšlenky
gest
či
pocitů..
ne uvěřitelné
se stalo
skutkem
já
přestal
být
rozplynut
v
nevyslovitelném... JSEM

jir:
Byla jsi tu,a pomohla svojí dobrotou....moc děkuji....moc.

WAYWARD:
...nemoc a smrt,jen drodeček života každého z nás.