Za rybízovým keřem...

Lota:
...tvoje něžné maličkosti mi zamotávají mozek...ale jejich krásu cítím...to ano

Bíša:
Voní až k nám...

prostě Zuzana:
rybízový keř, v jarním slunci, pomalu se odpařují, kapičky rosy z protržených pavučin.. Kráása...

jir:
Voňavá krása po májovém dešti ...to je vůně.

čubík:
...jsi moje..voňavě nadýchaná inspirace...

blue:
nebe jest potrháno v blankyt a noc
zaženu východ a přivodím západ Slunce
mám tu moc se srdci v dlaních
najdem střelky směr
oči plné lesku sněhu
plují na sever

Slávka:
Jůůůů :*)... již úsměv vykouzlen :*)... Děkuji vám všem* Slávka

blue:
ač to je jako pohádka pro děti...
zkusil jsme přát si pro sebe kousek štěstí
z hvězdy, co mžikem oblohou proletí kéž by to přání bylo
věčné
a pro všechna srdce zbraně zbytečné
a úsměv viditelný i pro slepce

Liv:
Dýchám. Je to tak trochu báseň pro mne. Plicního pacienta. Opět dík.