Zítra...
... neúsměvová
» autorka: Slávka |
Zítra...
-
si
uvařím kafe
a
přečtu další stužky
pak
je svážu
jako úmrtní list
mýho táty
co mám tady na stole
. . .
schválně
jsem si vzala velkou osušku
. . .
v oknech
plním rozkaz
chci
nechci
-
Zahrady nespí
.
.
a májoví je daleko…
-
-
si
uvařím kafe
a
přečtu další stužky
pak
je svážu
jako úmrtní list
mýho táty
co mám tady na stole
. . .
schválně
jsem si vzala velkou osušku
. . .
v oknech
plním rozkaz
chci
nechci
-
Zahrady nespí
.
.
a májoví je daleko…
-
» 29.07.2008
» komentářů: 5
» 29.07.2008 - 08:40
Levandule:
Pozítří
osuška zabalí Tvé tělo,
a duši do oblak zaněžní,
to kdyby se jí plakat chtělo... Pozítří
Tvé řasy zezlátnou sluncem
a kapky z nich
dají život květinám
v Tvých dlaních... :-***
Pozítří
osuška zabalí Tvé tělo,
a duši do oblak zaněžní,
to kdyby se jí plakat chtělo... Pozítří
Tvé řasy zezlátnou sluncem
a kapky z nich
dají život květinám
v Tvých dlaních... :-***
» 29.07.2008 - 09:59
prostějenjá:
Cítím s tebou, sám se toho dne bojím,
i když chci, tvou bolest nezahojím,
nikdo na tomto světě.
Cítím s tebou, jako by vedle tebe stojím,
bolest, vztek, bezmocnost, to vše pojím
k této štafetě,
kterou si předáváme.
Zbývá jen doufat a tím se upokojím,
že prožitý život, který s lidmi spojím,
bude plný lásky a pak smrtko proklatě!
Buď spravedlivá...k nám všem,
co tě poznáváme.
Cítím s tebou, sám se toho dne bojím,
i když chci, tvou bolest nezahojím,
nikdo na tomto světě.
Cítím s tebou, jako by vedle tebe stojím,
bolest, vztek, bezmocnost, to vše pojím
k této štafetě,
kterou si předáváme.
Zbývá jen doufat a tím se upokojím,
že prožitý život, který s lidmi spojím,
bude plný lásky a pak smrtko proklatě!
Buď spravedlivá...k nám všem,
co tě poznáváme.
» 29.07.2008 - 19:39
Lota:
Zemřít je trochu odejít!
Vím, že na siných rtech není
pravé slovo vyřešení:
pohleďtě v modrý nebes třpyt Při loučení z nás může zbýt
jen hodnota nejvyšší ceny...
Zemřít je trochu odejít! Jít od vás, kteří drazí jste mi,
k Bohu s touhou a s nadějemi,
že společně tam budem žít...
Zemřít je trochu odejít... /Louis Tiercelin 1849-1915/
Zemřít je trochu odejít!
Vím, že na siných rtech není
pravé slovo vyřešení:
pohleďtě v modrý nebes třpyt Při loučení z nás může zbýt
jen hodnota nejvyšší ceny...
Zemřít je trochu odejít! Jít od vás, kteří drazí jste mi,
k Bohu s touhou a s nadějemi,
že společně tam budem žít...
Zemřít je trochu odejít... /Louis Tiercelin 1849-1915/
» 29.07.2008 - 22:25
čubík:
.
Odcházím
s tebou
a přece, zůstávám tu sám...
s tím
co svazuje mi, hlas...
a oči vidí stále
co už není...
nebudeš
nikdy
nikdy
v zapomnění...
tvůj obraz
otisk
duše
přechovávám, v každé vteřině svého života... až
tam
kde tuším.....
.
.
Odcházím
s tebou
a přece, zůstávám tu sám...
s tím
co svazuje mi, hlas...
a oči vidí stále
co už není...
nebudeš
nikdy
nikdy
v zapomnění...
tvůj obraz
otisk
duše
přechovávám, v každé vteřině svého života... až
tam
kde tuším.....
.
» 30.07.2008 - 22:02
Slávka:
Moc vám všem děkuji... * Slávka
Moc vám všem děkuji... * Slávka
Předchozí: Kdo by nechtěl... | Následující: Bývá...