Ve větvích

labuť:
Zvláštně smutně dýchá a bolí...

čubík:
.
Větve i hladí
chceš li jsou živé
jen se podívej na strom jinýma očima
a když pohladíš kůru
jednomu, jedinému
všechny
tě obklopí svým přirozeným citem
kterého si můžeš nabrat, kolik jen budeš chtít
do otevřeného, bolavého
srdce.
.

s.e.n:
Větve stromů,asi kolem cesty byly zřejmě svědky něčeho zlého- jsou tam i ty šlépěje a chybování,možná poslední.
Anebo je vše jinak.

Lota:
...jak bych to řekla...všichni naši mrtví, o kterých myslíme, že jsou na hřbitovech, jsou vlastně v nás, nemají jiného útočiště...

Bíša:
Smutné, lidské a pravdivé...

enigman:
otevírá...