Takový můj čas

jedam:
sklenka červeného vína
co po ovoci chutná
a Tvá slova snivá
mi vždy pocit dává
na ktárý se nezapomíná...
)

gabkin:
No – komentář k dílu, to se lehce řekne.
Jsi jedna z mála autorek, co si jede svůj styl.
A popravdě řečeno, proto jsi v mých oblíbených, právě proto, že si chodím pokochat krásou zabalených myšlenek.
A tady na tom dílku je právě kouzelně vidět potřeba těch kritizovaných znamínek v DF. Tady prostě vymezují pauzu mezi myšlenkami. Když se dva lidi baví ve vinárně, taky to není nepřetržitý slovopád. Ta mezera na krásu jisker vína a hraní si se sklenkou, tak to jsou tvá znamínka. A člověk hledající ve všem umění, jak již jsem dnes někde zmínil... prostě je v tomto případě slepec, který nemá nárok na to zamyšlení nad tvým pocitovým psaním.

carodejka:
Stačí napsat tak málo a přece vždycky povíš mnoho.)) Takový můj čas
kdy člověk
- bez zdrobnělin -
bojí se rozžhnout svíčku Léta odrůstají
jako dříví v krbových kamnech

s.e.n:
A když se zakoktá ?
úsměv to napraví
kdo chce -ten porozumí.

Bíša:
Stip.

Lota:
...Tvoje krásná a něžná poesie je nejen příteli pramenitou vodou...

čubík:
.
Zastavil se čas
unaven
natáhl se do trávy a jen tak
si ve stínu, žmoulal stéblo trávy v ústech
pozoroval ptáky kroužící na obloze
poslouchal bzukot hmyzu, bažícího po květech
vychutnával nespočet vůní... bylo mu fajn a kdo by se divil -
po tak dlouhé, málem nekonečné šichtě
usnul
a nebyl nikdo, kdo by ho probudil... a co bylo dál? konec světa
anebo další začátek?
.

M.arek:
krásná, st

Šerpík 1:
Když podíváš se na plamínek přes skleničku vína,
odlišnou barvu bude mít.
Rubínu či zlata přijme třpyt, dokáže i čas zpomalit.

Dota Slunská:
Lehoučké a nápadité.

enigman:
tmou...