Uprostřed rozepsané básně

Dota Slunská:
To je poetický dech...

jedam:
já nechci lhát ale mám pocit že tohle pocit znám ...

jedam:
samo sebou „tenhle“ abych byl přesný...

s.e.n:
To je život a lidé v něm-nikdy nebude dopsáno je to nekonečné dílo, jako vesmír nemá konce.

Chancer:
Já osobně mám taky radši tři tečky jako symbol nedokončenosti, pokračování..naděje Jedna tečka je jako smrt, konec věty. Nedokončenost se mi líbí víc, nechává víc prostoru

čubík:
.
Rozepsal jsem ti báseň
o dásni
takové pěkné
se zuby, které ukousnou i psí suchar
jen tak
s úsměvem, jako padlý sníh...
ale nějak jsem se zasnil
když jsem ti
s citem
tu báseň o dásni básnil a proč zrovna o dásni? a proč ne
vždyť psát o krásných dásních
je ryze lidské
když jejich ochutnání, je nám tak sladce vzájemné...
.