Smysl života ?

Stoupání – klesání
hrůzu mi nahání.

Vyprahlost pěšiny,
pádící čas ,
vyprahlost řas.

Rády by slzy,
proto je mrzí,
že tohle klesání,
slzy jim neshání.

Zatím sténám bez hlesu,
tak, jak dlouho unesu.
Ale snad už brzy,
i když mě to mrzí,
slzy dodám na dobírku.

Rozšířím tak svoji sbírku,
a řasy tím potěším.
Zaliju pěšinu,
zpomalím čas,
ozve se hlas:
stoupání – klesání, je tvoje poslání.