Noření

Ráda bych,
aby se někdo
do mě nořil.
Jenže ta planá touha,
co se neplní,
vhání mi litry jedu do žil.

Nemyslím
(zrovna)
na tělesné slasti,
toužím
toliko
(teď)
po účasti.

Je to podzimem,
je to v duši mé,
je to zbytečné,
okolí netečné,
duše jak starý chleba,
a podzim zatím trvá.

Ráda bych,
aby se do mě
někdo vnořil,
a protijed
mi vstříknul do žil.

Rychle !
Hned !
Umírání znám nazpaměť...